Plný text
28 Nd 194/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Luďkem Trundou, advokátem v Praze 4, Na Nivách 1019/25, proti žalovanému ADAC Autoversicherung AG, se sídlem Köln, Spolková republika Německo, o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 4252/2012, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto: Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 4252/2012.
Odůvodnění:
Žalobce podal ve věci samé, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 5/2012, žalobu o určení vlastnictví k osobnímu automobilu. Dále učinil návrh na vydání předběžného opatření (sp. zn. 14 Nc 4252/2012), kterým by byl žalovanému uložen zákaz zcizit, pronajmout, vyvézt za hranice České republiky či jinak nakládat s osobním motorovým vozidlem tov. zn. Toyota Land Cruiser, VIN [VIN], č. m. 1HDO265832, RZ [registrační značka].
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 23. 4. 2012, č. j. 14 Nc 4252/2012-40, vyslovil svou místní nepříslušnost. Stalo se tak po zrušení jeho předchozího usnesení o místní nepříslušnosti Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 11. 4. 2012 pod č. j. 10 Co 231/2012-38. Shledal, že ve věci (s cizím prvkem) je dána pravomoc soudů České republiky, neboť existuje reálný vztah mezi předmětem navrženého opatření a územní působností soudu členského státu, u kterého byl návrh na předběžné opatření podán. Místní příslušnost Okresního soudu v Teplicích byla navrhovatelem dovozována zjevně ze sídla právnické osoby zastupující stranu žalovanou na území ČR; oprávnění této osoby k zastupování žalovaného však nebylo nijak prokázáno. Poněvadž chybí kritéria pro stanovení příslušného soudu, bylo rozhodnuto, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu České republiky, aby určil soud, který věc projedná a rozhodne.
Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Ustanovení § 74 odst. 3 o. s. ř. se vyjadřuje k příslušnosti soudu pro nařízení předběžného opatření – příslušným je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Teplicích (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že pravomoc soudů České republiky není v posuzované věci dána. S přihlédnutím k rozhodné právní úpravě, vymezené v Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), lze usoudit, že příslušnost soudu České republiky pro nařízení předmětného předběžného opatření nelze určit. Článek 31 Nařízení Brusel I je třeba interpretovat v tom smyslu, že mezi předmětem navrhovaného předběžného opatření a příslušností povolaného soudu musí existovat reálné spojení (viz rozsudek ESD ve věci V. U., C-391/95). Prezentovaná doktrína je založena na přístupu, že předběžné opatření je nutno provést ve státě rozhodujícího fora (např. zde musí být majetek dlužníka).
S ohledem na skutečnost, že nebylo řádně prokázáno zastoupení žalovaného na území České republiky, a to ani prostřednictvím v řízení namítané obchodní společnosti VAMAS Plus, s. r. o. (figurující v usnesení Policie ČR ze dne 27. 10. 2011, č. j. ORIII-14320-39/TČ-2010-001376, o vydání motorového vozidla žalovanému), a že nebylo zjištěno, kde se předmětný osobní automobil nachází (nelze se spokojit pouze s domněnkou, že je vozidlo umístěno na území ČR vzhledem k obsahu samotného návrhu na nařízení předběžného opatření – bylo vydáno žalovanému, jehož sídlo se nachází na území SRN), není v daném případě možné opodstatněně dovodit pravomoc soudů České republiky – jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, bránící projednání a rozhodnutí věci soudem našeho státu. Nechť tedy Okresní soud v Teplicích – vázán právním názorem Nejvyššího soudu – řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaví.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu