Plný text
28 Nd 430/2024-3098
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci navrhovatelky: Z. N., za účasti: LE PUCERON SE, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupený Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem [adresa] o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 10/2016, o námitce podjatosti soudce, takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Roman Horáček, Ph.D., není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cmo 29/2024.
Odůvodnění:
1. Navrhovatelka podáním ze dne 28. 8. 2024 vznesla námitku podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze) JUDr. R. H., Ph.D., kterou odůvodnila tím, že získal poznatky o věci mimoprocesním způsobem, když prověřoval postup soudní kanceláře při obsazení senátu v řízení o projednávané věci.
2. Jmenovaný soudce ve svém vyjádření k vznesené námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k věci samé, účastníkům ani jejich zástupcům. Vyjádřil názor, že důvod jeho vyloučení z projednávané věci nezakládá ani jeho vyjádření ke stížnosti navrhovatelky, jež dne 10. 6. 2022 učinil z pozice soudního funkcionáře, kdy vycházel z vyjádření příslušného předsedy senátu.
3. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
4. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
5. Poměr k věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský (srovnej např. účastníkem řízení citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013).
6. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009).
7. Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že z tvrzení navrhovatelky nevyplývá existence vztahu dotčeného soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, jež by jej vylučovala z projednání a rozhodování věci (§ 14 odst. 1 o. s. ř.). Poměr k projednávané věci vyvolávající podjatost soudce přitom nezakládá sama o sobě ani okolnost, že v pozici soudního funkcionáře vyřídil stížnost navrhovatelky (§ 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/) na obsazení soudního senátu. Na posouzení vznesené námitky podjatosti pak pro odlišné skutkové okolnosti nedopadá ani odkaz navrhovatelky na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. 10. 1982 ve věci Piersack vs. Belgie, stížnost č. 8692/79.
8. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle ustanovení § 16 odst. 1, věty první, o. s. ř., vznesenou námitku podjatosti vůči soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. R. H., Ph.D., důvodnou neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 11. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu