Plný text
29 Cdo 1048/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) B. K., , b) Ing. A. H., a c) R. M., zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v [adresa] za účasti společnosti Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 216/2001, 31 Cm 94/2001 a 31 Cm 256/2001, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7 Cmo 519/2006-406, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7 Cmo 519/2006-406 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 15 Cm 216/2001, 31 Cm 94/2001, 31 Cm 256/2001-334 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 15 Cm 216/2001, 31 Cm 94/2001, 31 Cm 256/2001-334, ve výroku, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Českomoravský cement, a. s., identifikační číslo osoby [IČO] (dále jen „společnost“), konané dne 31. května 2001 (dále jen „valná hromada“), „o udělení souhlasu s převodem obchodního jmění“ na společnost ČMC, a. s., která následně změnila obchodní firmu na Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost (dále jen „nástupnická společnost“), o zrušení společnosti bez likvidace, o převzetí obchodního jmění nástupnickou společností a o schválení návrhu smlouvy o převzetí, a návrh na určení, že smlouva o převodu obchodního jmění je neplatná a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, ve kterém obsáhle polemizují s jednotlivými závěry odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a je i důvodné.
Otázkou postupu soudu poté, co byl povolen zápis převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení uveřejněném pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto usnesení konstatoval, že „podle § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák., lze v řízení o neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o převodu obchodního jmění zahájeném před zápisem převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku po tomto zápisu pokračovat jen, dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení podle § 220k obch. zák., pokud takové řízení již neprobíhá. Z uvedeného vyplývá, že podmínkou toho, aby mohl soud po zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku pokračovat v řízení s právním nástupcem vymazané společnosti, tj. aby mohl vydat rozhodnutí podle ustanovení § 107 o. s. ř., je, aby navrhovatel změnil návrh způsobem upraveným v citovaném ustanovení. Soud tedy musí v rámci opatření podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. poučit navrhovatele, že podmínkou pokračování v řízení je návrh na změnu předmětu řízení podle § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák. Jestliže navrhovatel přes takové poučení ke změně návrhu na zahájení řízení nepřistoupí, je to důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř., a to vůči původním účastníkům řízení (zde ve vztahu ke společnosti). O důvod zamítnutí žaloby nejde. Změní-li navrhovatel návrh na zahájení řízení podle § 220h odst. 4 ve spojení s ustanovením § 220p odst. 3 obch. zák., soud přijme rozhodnutí podle § 107 o. s. ř. a změněnou věc meritorně projedná a rozhodne s právním nástupcem vymazané společnosti.“ K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že v projednávané věci byla společnost, na kterou přešlo obchodní jmění společnosti Českomoravský cement, a. s., účastníkem řízení od jeho zahájení.
Protože právní posouzení věci je se shora uvedeným usnesením v rozporu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V projednávané věci dle zjištění odvolacího soudu již řízení, které by mělo pokračovat po změně předvídané v ustanovení § 220p odst. 3 obch. zák., probíhá, uplatní se tedy - jsou-li v uvedeném řízení uplatněna všechna práva, ohledně kterých by mohli dovolatelé navrhnout změnu předmětu řízení, tj. právo na náhradu škody, na přiměřené zadostiučinění a na dorovnání - závěr přijatý Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Odo 565/2006, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že je správný „závěr odvolacího soudu, že nepřipadá v úvahu změna předmětu řízení podle ustanovení § 220p odst. 3 obch. zák., když řízení, které by mělo pokračovat po změně předvídané v tomto ustanovení, již probíhá.“
Pokud pak jde o dovolateli namítaný rozpor ustanovení § 220p s ustanovením § 756 obch. zák. a Listinou základních práv a svobod, Nejvyšší soud již tuto otázku řešil v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 329/2006, ve kterém uzavřel, že „postup podle ustanovení § 220p obch. zák. za vyvlastnění, znárodnění nebo podřízení jinému opatření, jehož výsledek je stejný jako vyvlastnění nebo znárodnění, ve smyslu ustanovení článku 4 odst. 2 dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo, o podpoře a vzájemné ochraně investic, uzavřené dne 2. října 1993 (Sdělení FMZV, číslo 573/1992 Sb. - dále též jen „dohoda o ochraně investic“), považovat nelze. Vztah mezi akcionáři a akciovou společností při převodu obchodního jmění na akcionáře je vztahem mezi dvěma subjekty obchodního práva, z nichž jeden prostřednictvím svého nejvyššího orgánu rozhoduje o tom, že akcionáři budou za podmínek stanovených zákonem zbaveni za odpovídající náhradu svých akcií. Nejde tedy o vztah mezi státem (jeho orgánem) rozhodujícím o odnětí majetku fyzické nebo právnické osoby ve veřejném zájmu na straně jedné a vlastníkem odnímaného majetku na straně druhé, a tedy ani o vyvlastnění ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, či článku 4 odst. 2 dohody o ochraně investic.“ Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, když ustanovení článku 4 odst. 1 Dohody České a Slovenské Federativní Republiky s Rakouskou republikou o podpoře a ochraně investic, (Sdělení FMZV, číslo 454/1991 Sb.), je ohledně posuzované otázky co do obsahu obdobné úpravě článku 4 odst. 2 dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo.
Za tohoto stavu je bezpředmětné zabývat se námitkami dovolatelů týkajícími se porušení práva při zpracování znalecké zprávy o převodu obchodního jmění.
Po uplynutí lhůty k podání dovolání dovolatelé doplnili argumentaci poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci K. a M. proti České republice. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že uvedeným rozsudkem se již zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 10. března 2011, sp. zn. III. ÚS 2671/09.
V tomto nálezu Ústavní soud odmítl návrh na „vyslovení rozporu“ ustanovení § 220h obch. zák. „s ústavním pořádkem“ a návrh na zrušení § 131 odst. 3 a 4 obch. zák. poté, co dospěl k závěru, že práva stěžovatelů jsou dostatečně chráněna. Uzavřel, že dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody, nebo o dorovnání, popřípadě o přiměřené zadostiučinění, bude soud v takovém řízení posuzovat rozpor usnesení valné hromady se zákonem či stanovami jako předběžnou otázku. Ústavní soud přitom zdůraznil, že k právům uplatnitelným podle ustanovení § 220v odst. 1 (ve věci posuzované Ústavním soudem šlo o rozdělení společnosti) resp. § 220h odst. 4 obch. zák., „dle kterého v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady zahájeném před zápisem … do obchodního rejstříku lze po tomto zápisu pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení o dorovnání dle § 220k“, je nutno - se zřetelem k ustanovení § 131 odst. 4 obch. zák. - přiřadit i právo na přiměřené zadostiučinění. Přičemž „je evidentní, že otázka platnosti, resp. neplatnosti usnesení valné hromady je otázkou, již jako předběžnou soud v pokračujících řízeních o těchto "nových" nárocích nevyhnutelně musí posuzovat,“ aniž by tomu bránilo ustanovení § 131 odst. 8 obch. zák. Tento závěr Ústavního soudu se uplatní i v projednávané věci a uplatní se i tehdy, bude-li řízení o náhradu škody, o dorovnání, nebo o přiměřené zadostiučinění probíhat samostatně.
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi a jejich společníky, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá některý z důvodů zmatečnosti.
V dalším řízení musí soud prvního stupně zjistit, ohledně jakých nároků již probíhá odvolacím soudem konstatované řízení, které by jinak mohlo pokračovat po změně předvídané v ustanovení § 220p odst. 3 a § 220h odst. 4 obch. zák. Jen tehdy, jsou-li v uvedeném řízení uplatněna všechna práva ohledně kterých by mohli dovolatelé navrhnout změnu předmětu řízení, tj. právo na náhradu škody, na přiměřené zadostiučinění a na dorovnání, není na místě postup podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. a § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu