Plný text
29 Cdo 1074/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně JUDr. J. L., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadce SEMOS a. s., identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1/ LOGISTIK REAL, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 143 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Svatavou Hilgartovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 120 00 a 2/ CZ – Namar International, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 108 00, identifikační číslo osoby [IČO], o zaplacení částky 21.460.670,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 22/2008, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2009, č. j. 11 Cmo 277/2009-112, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 16. dubna 2009, č. j. 5 Cm 22/2008-85, Městský soud v Praze zamítl návrh prvního žalovaného na přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 58 Cm 62/2006.
V záhlaví označeným usnesením pak Vrchní soud v Praze odmítl odvolání prvního žalovaného jako nepřípustné.
Dovolání prvního žalovaného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož objektivně není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174). Nejde o měnící ani o potvrzující usnesení odvolacího soudu ve věci samé.
Vzhledem k tomu, že v průběhu dovolacího řízení došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty úpadce, jímž se namísto původního žalobce Ing. T. Z. stala JUDr. J. L. (na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č. j. 97 K 33/2003-885, ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2010, č. j. 2 Ko 30/2010-961), přizpůsobil Nejvyšší soud této změně i označení žalobkyně v záhlaví svého usnesení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.