Plný text
29 Cdo 1122/2025-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce MONETA Money Bank, a. s., se sídlem [adresa] b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Petrem Strakošem, advokátem se sídlem [adresa] PSČ 160 00, proti žalovaným 1) Tegart s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 602 00, identifikační číslo osoby [IČO], a 2) M. K., oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Kubíčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 12/2023, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2024, č. j. 2 Cmo 162/2024-199, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 20.315,90 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 23. února 2023, č. j. 7 Cm 12/2023-49, uložil žalovaným [1) Tegart s. r. o. a 2) M. K.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (MONETA Money Bank, a. s.) směnečný peníz ve výši 2.000.000,- Kč s 6% úrokem od 16. listopadu 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu 6.666,66 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 140.602,80 Kč. Rozhodl tak o povinnosti žalovaných zaplatit směnku vystavenou prvním žalovaným dne 14. září 2021 v Šumperku na řad žalobce na částku 4.021.045,- Kč splatnou 15. listopadu 2022 v platebním místě Praha 4 - Michle, Vyskočilova 1442/1b, bez protestu, kterou jako rukojmí za výstavce podepsal druhý žalovaný (dále jen „směnka“).
Rozsudkem ze dne 5. prosince 2023, č. j. 7 Cm 12/2023-138, ponechal Městský soud v Praze směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání.
Řízení o odvolání druhého žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. srpna 2024, č. j. 7 Cm 12/2023-176, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2024, č. j. 2 Cmo 162/2024-199, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právní otázky, zda je možné přihlížet k tvrzení, které účastník řízení učinil po uplynutí lhůty k podání námitek (proti směnečnému platebnímu rozkazu) ohledně skutečnosti, která mu před uplynutím této lhůty nebyla známa (o níž se dozvěděl až po uplynutí lhůty k podání námitek), respektive jde-li „o zánik dluhu na základě objektivní skutečnosti, kterou se žalobce dozvěděl až po uplynutí formální lhůty k podání směnečných námitek“.
Dovolatel zdůrazňuje, že se až z vyjádření žalobce ze dne 31. března 2023 dozvěděl, že směnkou zajištěná pohledávka (ze smlouvy o revolvingovém úvěru reg. č. 77321002401) byla zajištěna (i) „ručením“ Národní rozvojové banky, a. s. (dále jen „banka“) dle smlouvy o portfoliovém ručení ze dne 4. června 2020. Dne 1. února 2023 bylo na zajištěnou pohledávku „zaúčtováno“ plnění banky v částce 3.600.000,- Kč; v rozsahu takto poskytnutého plnění došlo k zániku zajištěné pohledávky, „k subrogaci části pohledávky“ na banku a současně ke zpětnému postoupení „subrogované pohledávky“ na žalobce. Tato pohledávka však ‒ pokračuje dovolatel ‒ nebyla zajištěna směnkou.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze přihlížet k námitkám vzneseným po uplynutí lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.), přitom vede k porušení jeho práva na jeho spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud „směnečný platební rozkaz zrušil“.
Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl jako nedůvodné.
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
a) V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněný pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 101/2009“).
b) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít − podle jeho názoru − význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, opět R 101/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech rozsudků ze dne 25. července 2024, sp. zn. 29 Cdo 3785/2023, a ze dne 27. listopadu 2025, sp. zn. 29 Cdo 3168/2024.
Na shora citovaných závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
K tomu, že právní úprava obsažená v § 175 odst. 4 o. s. ř. „nevede“ k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces, srov. např. obecně důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 16. října 2012, sp. zn. Pl. ÚS 16/12, uveřejněného pod číslem 369/2012 Sb., jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. IV. ÚS 3309/07.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání prvního žalovaného odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. dubna 2025), která podle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu sepisu vyjádření, činí (z tarifní hodnoty 2.006.666,66 Kč) částku 16.340,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 450,- Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); s připočtením 21% daně z přidané hodnoty celkem činí 20.315,90 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu