Plný text
29 Cdo 1298/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy, identifikační číslo [IČO], zastoupeného Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 193/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 284/2011-146, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 11. dubna 2011, č. j. 44 Cm 193/2009-111, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. srpna 2009, č. j. 44 Cm 193/2009 -27, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 4.426.359,- Kč s 6% úrokem od 2. července 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 14.754,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud především přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných a odůvodněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.
Odkazuje na ustanovení § 175 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a zdůrazňuje, že řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je ovládáno zásadou koncentrace řízení, dále (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že žalovaný v zákonné třídenní lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nenamítal, že podpisy na směnkách, jejichž zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, nejsou pravými podpisy žalovaného a neuplatnil (řádně neodůvodnil) ani námitku „nedluhu“; soudy proto k těmto (později tvrzeným) skutečnostem nemohly v námitkovém řízení přihlížet.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá z ustanovení § 175 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006 a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – uvedená rozhodnutí jsou - stejně jako rozhodnutí níže zmíněné - veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud k otázce odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dále vysvětlil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.
V poměrech projednávané věci přitom nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaný ve včas podaných námitkách pravost podpisů na směnkách, jejichž zaplacení se žalobce v posuzovaném případě domáhá, nezpochybnil (žalovaný – zdůrazňuje, že ve prospěch původního majitele směnky měl vystavit pouze dvě směnky – toliko uvedl, že „z chování žalobce není jasné, z titulu jaké směnky se majitel domáhá placení“, když uplatňuje vůči žalovanému práva ze dvou směnek znějících na jiné směnečné sumy, než jaké byly uvedeny na směnkách, jejichž zaplacení požadoval v minulosti původní majitel v rozhodčím řízení) a netvrdil ani žádné konkrétní skutečnosti, jejichž prostřednictvím by vymezil „kauzální námitku, že žalobci ničeho nedluží“.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalované její náklady řízení. Ty sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do 29. února 2012), která podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 činí 10.000,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (srov. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.163,- Kč. Celkem tedy činí 12.463,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. dubna 2013
Mgr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu