Plný text
29 Cdo 1330/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. F. P., jako správce konkursní podstaty úpadce H. G. proti žalovanému Alfa Plastik, a. s., se sídlem [adresa] a, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby [IČO], o zaplacení částky 6.859.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 677/98, o žalobě H. G., na obnovu řízení, o dovolání H. G., zastoupeného JUDr. Miroslavem Syllou, advokátem, se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 3 Cm 677/98-220, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2013, č. j. 5 Cmo 69/2013-239, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. července 2004, č. j. 3 Cm 677/98-117, ve znění opravného usnesení ze dne 29. července 2004, č. j. 3 Cm 677/98-121, zastavil Krajský soud v Ostravě řízení o žalobě, kterou se žalobce (H. G. - dále jen „H. G.“) domáhal vůči žalovanému (Alfa Plastik, a. s.) zaplacení částky 6.859.300 Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovanými úroky z prodlení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání H. G. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. října 2006, č. j. 2 Cmo 330/2006-179, odmítl odvolání v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku o zastavení řízení (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Usnesením ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 3 Cm 677/98-220, zamítl Krajský soud v Ostravě žalobu, kterou se H. G. domáhal obnovy řízení ve shora označené věci (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Soud prvního stupně zamítl žalobu na obnovu řízení pro nedostatek věcné legitimace H. G. k jejímu podání (s tím, že po dobu trvání konkursu na majetek H. G. svědčí tato legitimace správci konkursní podstaty úpadce H. G.). Dále dodal, že žaloba na obnovu řízení ani nesměřovala proti rozhodnutí „ve věci samé“ [jak předpokládá § 228 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)].
K odvolání H. G. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. července 2013, č. j. 5 Cmo 69/2013-239, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. listopadu 2012 (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobu na obnovu řízení nepodala osoba k tomu oprávněná, jakož i v závěru, že nesměřuje proti rozhodnutí „ve věci samé“.
Proti usnesení odvolacího soudu z 30. července 2013 podal H. G. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
V (dovoláním napadeném) závěru, že usnesení o zastavení řízení není usnesením „ve věci samé“ (takže žaloba na obnovu řízení proti takovému usnesení podaná není přípustná), je napadené usnesení v souladu s letitou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, k jejíž změně nevidí Nejvyšší soud důvod ani na základě dovolací argumentace v této věci. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 439/97, uveřejněné pod číslem 53/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2002, sp. zn. 29 Odo 75/2002, uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Je-li žaloba na obnovu řízení nepřípustná již proto, že nesměřuje proti rozhodnutí „ve věci samé“, je pro výsledek dovolacího řízení bezcenné zkoumání další dovolací námitky, totiž, zda byl důvod odmítnout ji i proto, že ji podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn. K tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání H. G. bylo odmítnuto a u ostatních účastníků žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Z. K. senátu