Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

29 Cdo 1366/2013

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 31. 3. 2015ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1366.2013.1
Další údaje

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 1366/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně MARLEBU Trade s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovaným 1) M. S. a 2) Z. N., společně zastoupeným JUDr. Janem Camrdou, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, PSČ 256 01, o zaplacení 2.111.097,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 21/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 14 Cmo 245/2010-223, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.784,86 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.855,58 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 2009, č. j. 37 Cm 21/2002-181, zamítl žalobu o zaplacení 1.176.374,- Kč prvním žalovaným (výrok I.), odmítl návrh na zaplacení příslušenství z částky 1.176.374,- Kč prvním žalovaným (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení 934.723,- Kč druhou žalovanou (výrok III.), odmítl návrh na zaplacení příslušenství z částky 934.723,- Kč druhou žalovanou (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že dovolatelka, která výslovně nespecifikuje, v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá, podle obsahu dovolání zpochybňuje rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém potvrdil zamítavé výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení 1.176.374,- Kč prvním žalovaným a 934.723,- Kč druhou žalovanou; tou částí výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV. odmítajících návrh na zaplacení příslušenství z uvedených částek, se dovolací soud proto nezabýval.

Napadené rozhodnutí je přitom již druhým rozhodnutím odvolacího soudu v projednávané věci. Usnesením ze dne 25. března 2009, č. j. 14 Cmo 228/2008-155, Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných zrušil rozsudek pro uznání ze dne 30. prosince 2004, č. j. 37 Cm 21/2002-66, kterým Městský soud v Praze žalobě vyhověl, pro nesplnění předpokladů pro jeho vydání; k věci samé se odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí nevyjádřil, a soud prvního stupně tak žádným právním názorem nezavázal.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. z výše popsaných důvodů nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož neprokázala, že společnosti SOCHOR, spol. s r. o., identifikační číslo osoby [IČO], vznikla škoda, jejíž náhrady se dovolatelka žalobou domáhá, činí tak ale prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním soudů obou stupňů (dovozuje, že vznik škody byl prokázán platovými výměry a mzdovými listy obou žalovaných), čímž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami a že neodstranil jí tvrzené vady řízení před soudem prvního stupně (spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí a v nepředvolání dovolatelky k jednání konanému 14. července 2009), poukazuje na případné vady řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však nezahrnují právní otázku zásadního významu, a proto přípustnost dovolání nezakládají.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z námitky, podle níž se odvolací soud nikterak nevypořádal s tím, že žalovaným bylo usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. března 2000, č. j. 97 K 18/98-128, uloženo podat proti tehdejšímu správci konkursní podstaty společnosti SOCHOR, spol. s r. o., žaloby o vyloučení žalovaných částek z konkursní podstaty. Je tomu tak proto, že to, zda žalovaní splnili tuto výzvu, není pro rozhodnutí v projednávané věci nikterak významné.

Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají – u každého ze žalovaných zvlášť – z odměny zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 7. května 2013 - jejíž výše podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, po snížení dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, činí u prvního žalovaného 10.416,- Kč a u druhé žalované 9.648,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč (dělenou na poloviny mezi oba žalované) a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.218,86 Kč (u prvního žalovaného) a 2.057,58 (u druhé žalované) tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži žalobkyně celkem 12.784,86 Kč, druhé žalované k tíži žalobkyně celkem 11.855,58 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 31. března 2015

JUDr. F. C. senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací