Plný text
29 Cdo 1423/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce J. K., o procesním nástupnictví na straně konkursního věřitele č. 46 Pragoděvu, státního podniku v likvidaci, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání J. K., a J. K., obou zastoupených JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2004, č. j. 1 Ko 571/2004-2847, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. února 2004, č. j. 52 K 92/97-2605, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) vyhověl návrhu dosavadního konkursního věřitele Pragoděv, státního podniku v likvidaci (dále jen „konkursní věřitel P“), aby na jeho místo vstoupila do řízení v rozsahu postoupené pohledávky ve výši 3.549.318,34 Kč jako konkursní věřitel společnost JOKA Agentura s. r. o. (dále jen „společnost J“).
Konkursní soud - vycházeje z ustanovení § 66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání a z ustanovení § 107a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady, za nichž bylo možné rozhodnout o procesním nástupnictví společnosti J v konkursním řízení, když ta souhlasila se svým vstupem do řízení (5. listopadu 2003) a byl připojen protokol o předání předmětu dražby.
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když přitakal jeho závěrům jako správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání konkursní věřitelé 1/ J. K. starší - dále jen „první dovolatel“ a 2/ J. K. - dále jen „druhá dovolatelka“ (č. l. 7565 - 7569), namítajíce, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatelé poukazují na to, že konkursní věřitel P se podle obsahu spisu sám mohl stát účastníkem konkursního řízení nejdříve 8. dubna 2010, kdy uplynula účastníkům konkursního řízení lhůta k podání odvolání proti usnesení ze dne 4. března 2002, č. j. 52 K 92/97-1723 (ve znění opravného usnesení ze dne 15. dubna 2002, č. j. 52 K 92/97-1769), jímž konkursní soud připustil (dle § 107a o. s. ř.), aby se konkursní věřitel P stal (v rozsahu téže pohledávky) účastníkem konkursního řízení namísto dosavadního konkursního věřitele Pramen Praha s. p. v likvidaci.
Návrh konkursního věřitele P ze 14. ledna 2004 (jemuž konkursní soud vyhověl usnesením č. j. 52 K 92/97-2605) tak byl návrhem někoho, kdo nebyl účastníkem řízení. Potud dovolatelé odkazují na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4793/2009 (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2008, pod číslem 20.
Dovolatelé dále poukazují na závady v doručení usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-2605, s tím, že poslednímu z účastníků konkursního řízení bylo doručeno (postupem dle § 66c zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) až 17. března 2010 a právní moci tak mohlo nabýt nejdříve 1. dubna 2010 (o týden dříve, než usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-1723).
Dovolatelé rovněž poukazují na to, že funkci zástupce věřitelů (tudíž) vykonává osoba, která se nestala účastníkem konkursního řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud podané dovolání, jež by jinak bylo přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., odmítl podle § 218 o. s. ř. protože se stalo, v důsledku okolností nastalých po vydání rozhodnutí, bezpředmětným.
Konkursní věřitel P po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí zanikl výmazem z obchodního rejstříku po provedené likvidaci k 25. únoru 2005. V situaci, kdy ani dovolatelé nezpochybňují, že v hmotněprávní rovině zde byl důvod ke změně v osobě věřitele pohledávky uplatňované v konkursním řízení (podle protokolu o předání předmětu dražby ze 4. září 2009 /č. l. 2577-2580/ společnost J pohledávku vydražila), by následný (po změně majitele pohledávky) zánik původního majitele pohledávky nutně vedl (musel vést) k vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně konkursního věřitele P (lhostejno, zda podle § 107 nebo § 107a o. s. ř.) i bez návrhu konkursního věřitele P (zaniklého bez právního nástupce poté, co se /hmotně/právním nástupcem ohledně pohledávky stala společnost J) na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu