Plný text
29 Cdo 1582/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci dlužnice M. B. M. s. r. o., zastoupené Mgr. M. P., advokátem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 98 K 1/99, o návrhu věřitelů a/ JUDr. I. Z., M. B. A., b/ G. Ch., a c/ N. B., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o dovolání navrhujících věřitelů a/ a b/ a I. S., bytem [adresa] v Praze ze dne 12. února 2008, č. j. 2 Ko 26/2008-686, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatelé JUDr. I. Z., M. B. A., G. Ch. a I. S. jsou povinni zaplatit dlužnici na náhradě nákladů dovolacího řízení každý částku 198,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce dlužnice Mgr. M. P.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl odvolání navrhujících věřitelů a/ a b/ proti usnesení ze dne 12. listopadu 2007, č. j. 98 K 1/99-618, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužnice (první výrok). Dále k odvolání dlužnice potvrdil bod II. výroku usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, dodávaje, že bod I. výroku usnesení soudu prvního stupně zůstává nedotčen (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání navrhujících věřitelů a/ a b/ (č. l. 744-748, datované 28. dubna 2008 a téhož dne zaslané soudu elektronicky /č. l. 733-738/ a č. l. 787-789 /doplnění dovolání/) a I. S. (č. l. 750-754, datované 28. dubna 2008 a téhož dne zaslané soudu elektronicky /č. l. 733-738/) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustná.
Proti výrokům o nákladech řízení (část druhého a třetí výrok) dovolání nesměřuje a výrok odvolacího soudu, že napadené rozhodnutí zůstává v určité části nedotčeno (část druhého výroku), nemá povahu rozhodnutí o věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 59/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ani proti výroku o odmítnutí odvolání navrhujících věřitelů a/ a b/ (první výrok) není dovolání přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu, jež přicházejí v úvahu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174).
I. S. není k podání dovolání proti prvnímu výroku napadeného usnesení ani subjektivně oprávněna (§ 243b odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218 písm. o. s. ř.), jelikož výrok o odmítnutí odvolání navrhujících věřitelů a/ a b/ se jí netýká (její odvolání proti usnesení ze soudu prvního stupně odmítl Vrchní soud v Praze jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, až usnesením ze dne 17. března 2008, č. j. 2 Ko 57/2008-724, proti němuž dovolání jmenované nesměřuje).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání byla odmítnuta. Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají u dlužnice z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle § 15 ve spojení s § 14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) činí 1.000,- Kč. Takto určená sazba odměny se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 500,- Kč, jelikož advokát dlužnice učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). S náhradou za devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 95,- Kč tak jde celkem o částku 595,- Kč, kterou dovolací soud zavázal dovolatele uhradit dlužnici vzhledem k povaze dovoláním napadených výroků každého z jedné třetiny (náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč byla přiznána ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1579/2009, když podání, jehož se týkala, obsahovalo vyjádření k několika dovoláním týchž účastníků proti různým rozhodnutím).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. dubna 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu