Plný text
29 Cdo 1633/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce P. L., zastoupeného JUDr. Petrem Morongem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovanému J. K., narozenému o určení neplatnosti směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 275/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 417/2011-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 417/2011-60, potvrdil usnesení ze dne 19. října 2011, č. j. 46 Cm 275/2011-52, jímž Krajský soud v Plzni – odkazuje na ustanovení § 104 odst. 1 a § 159a odst. 5 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – řízení pro překážku věci rozhodnuté zastavil.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož se žalobce domáhá určení neplatnosti směnky, jejíž zaplacení mu bylo uloženo pravomocným směnečným platebním rozkazem v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 421/2010. Přitom zdůraznil, že „okolnost, že žalovaný neuplatnil včasnou procesní obranu v řízení o zaplacení směnky, nemůže být zhojena cestou žaloby na určení neplatnosti téhož cenného papíru“.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), že projednání a rozhodnutí dané věci brání překážka věci rozhodnuté (srov. § 159a odst. 5 o. s. ř.), plně odpovídá ustálené judikatuře [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005 a ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněná pod čísly 85/2003, 84/2007 a 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 4956/2008 (a v něm formulovaný závěr, podle něhož pravomocný rozsudek, jímž soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz, tvoří překážku věci rozhodnuté ve vztahu k žalobě o určení neplatnosti směnky)].
Argumentace uplatněná dovolatelem v souvislosti s jím formulovanými „zásadními právními otázkami“ (viz bod IV. dovolání) je z pohledu shora zmíněných závěrů bez právního významu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2012
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu