Plný text
29 Cdo 1727/2025-302
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně H. D., zastoupené JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 400 01, proti žalované J. V., o zaplacení částky 1.083.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 365/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2025, č. j. 12 Co 424/2024-255, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2025, č. j. 12 Co 424/2024-255, a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. září 2023, č. j. 25 C 365/2019-219, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 27. září 2023, č. j. 25 C 365/2019-219, uložil žalované (J. V.), aby zaplatila žalobkyni (H. D.) částku 1.083.600,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 16. září 2019 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Krajský soud v Ústí nad Labem (jako konkursní soud) usnesením ze dne 5. března 2007, č. j. 69 K 1010/2006-355, (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek úpadkyně (žalované), ustavil správcem konkursní podstaty Ing. O. K. a vyzval věřitele úpadkyně, aby v určené lhůtě přihlásili všechny své pohledávky s uvedením jejich výše a právního důvodu vzniku a neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech a pohledávkách úpadkyně.
2) Výzvou ze dne 17. března 2008 správce konkursní podstaty uvědomil žalobkyni, že do konkursu přihlásil věřitel (Komerční banka, a. s. ‒ dále jen „věřitel K“) pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 13. dubna 2001, reg. č. 043001240043 (ve znění dodatků), jako pohledávku zajištěnou zástavním právem k (označeným) nemovitostem, jejichž spoluvlastníky jsou žalobkyně (s výší spoluvlastnického podílu 126/1000) a úpadkyně (s výší spoluvlastnického podílu 874/1000). Současně ji vyzval, aby vyplatila ve prospěch konkursní podstaty zajištěnou pohledávku ve výši 2.440.706,74 Kč, nebo aby složila ve prospěch konkursní podstaty obvyklou cenu spoluvlastnického podílu na věci, jímž je pohledávka zajištěna, která činí (dle znaleckého posudku) 1.083.600,- Kč, s tím, že jinak sepíše podíl do soupisu konkursní podstaty.
3) Dne 28. května 2008 žalobkyně poukázala ve prospěch účtu konkursní podstaty částky 383.700,- Kč, 500.000,- Kč a 200.000,- Kč.
4) Usnesením ze dne 12. dubna 2019, č. j. 69 K 110/2006-1869, které nabylo právní moci dne 14. srpna 2019, konkursní soud (mimo jiné) zrušil konkurs na majetek úpadkyně z důvodu, že v něm nejsou předpoklady pro konkurs [§ 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále též jen „ZKV“], určil odměnu správce konkursní podstaty a schválil jeho hotové výdaje a uložil správci konkursní podstaty, aby v určené lhůtě vyplatil úpadkyni aktuální zůstatek na bankovním účtu konkursní podstaty a předal jí všechny věci zapsané v soupisu konkursní podstaty. Z odůvodnění usnesení dále plyne, že ke dni jeho vydání byla na účtu konkursní podstaty částka 6.073.988,- Kč; i po úhradě dosud nezaplacených nákladů „zbude“ na účtu konkursní podstaty 5.949.788,- Kč, přičemž celková výše zajištěných pohledávek činí 4.014.291,20 Kč. Současně je v konkursní podstatě sepsán (dosud nezpeněžený) majetek, jehož hodnota více než dvojnásobně převyšuje celkovou výši zjištěných pohledávek konkursních věřitelů úpadkyně. Usnesení bylo doručeno žalobkyni dne 23. dubna 2019.
5) Dopisem ze dne 5. září 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 1.083.600,- Kč, kterou uhradila do konkursní podstaty na základě výzvy správce konkursní podstaty.
Na tomto základě soud prvního stupně cituje ‒ § 609, § 610 odst. 1, § 621 odst. 1, § 629 odst. 1, § 638 odst. 1, § 1987 odst. 2 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) a § 27 odst. 5 ZKV – dospěl k následujícím závěrům:
a) Žalobkyní zaplacená částka do konkursní podstaty úpadkyně (1.083.600,- Kč) měla představovat plnění pro zajištěného věřitele K na základě výzvy správce konkursní podstaty podle § 27 odst. 5 ZKV.
b) Jelikož byl konkurs na majetek žalované zrušen [§ 44 odst. 1 písm. a) ZKV], odpadl důvod pro takto poskytnuté plnění.
c) Vzhledem k tomu, že „zbylé“ peněžní prostředky na účtu konkursní podstaty byly po skončení konkursu vráceny žalované, vznikla žalobkyni za žalovanou pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení (vzniklého plněním z právního důvodu který odpadl). Jinak řečeno, „nebýt pravomocného prohlášení konkursu na majetek žalované, nenastal by ani důvod, pro který žalobkyně k výzvě správce konkursní podstaty plnila“. Byl-li následně konkurs zrušen pro nedostatek předpokladů pro jeho vedení, odpadl důvod k plnění a žalované vzniklo (dnem právní moci usnesení o zrušení konkursu, respektive dnem, kdy jí byly vráceny peněžní prostředky z účtu konkursní podstaty) na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení.
d) Žalovanou tvrzená pohledávka za žalobkyní je nejistá a nezpůsobilá k započtení.
e) Za stavu, kdy se žalobkyně mohla dozvědět o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor takto obohatil, nejdříve dnem právní moci usnesení o zrušení konkursu (14. srpna 2019), a žalobu podala dne 19. září 2019, je nedůvodná žalovanou vznesená námitka promlčení.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalované rozsudkem ze dne 15. ledna 2025, č. j. 12 Co 425/2024-255, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K odvolací argumentaci doplnil, že byť byla právním důvodem vzniku pohledávky skutečnost předvídaná zákonem o konkursu a vyrovnání (§ 27 odst. 5 ZKV) při zpeněžování konkursní podstaty, její právní osud (výše, povaha, pořadí uspokojení, promlčení) by byl dán režimem tohoto zákona, pouze kdyby konkursní řízení trvalo. Jelikož byl konkurs na majetek žalované zrušen proto, že nebyly splněny podmínky konkursu (a proto ani nemohla být v konkursu uplatněná pohledávka uspokojena či úspěšně popřena), další právní režim pohledávky se musí nutně řídit úpravou obecnou, tj. zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. Přitom ani případné posouzení uplatněného nároku podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), by nevedlo (podle odvolacího soudu) k jinému výsledku, když skutkové podstaty bezdůvodného obohacení podle obou právních úprav jsou prakticky totožné a totožná je i právní úprava délky a běhu promlčení doby. Konečně odvolací soud shledal správným i závěr soudu prvního stupně co do nezpůsobilosti vzájemné pohledávky žalované k započtení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“) k řešení právní otázky dosud (podle jejího názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězené, konkrétně otázky, jaké jsou právní důsledky nepřihlášení pohledávky odděleného věřitele za úpadcem podle § 27 odst. 5 ZKV v průběhu konkursního řízení, a to z hlediska běhu a stavení promlčecí lhůty podle § 20 odst. 8 ZKV a § 648 o. z., v situaci, kdy následně „dojde ke zrušení konkursu“ podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV.
Dovolatelka zdůrazňuje, že žalobkyně byla tzv. odděleným věřitelem, neboť plnila do „majetkové“ (správně konkursní) podstaty pro zajištěného věřitele. Měla tak povinnost přihlásit pohledávku do konkursního řízení s účinky na běh promlčecí lhůty podle § 20 ZKV; neučinila-li tak, nestavěla se promlčecí lhůta ohledně této pohledávky. Dále dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o důsledcích usnesení o zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV; zrušením konkursu zanikají (jen) účinky uvedené v § 14 odst. 1 písm. a) až e), g), i) a l) ZKV, platnost a účinnost úkonů provedených v rámci konkursního řízení tím není dotčena. Přitom žalobkyně svou pohledávku do konkursního řízení nepřihlásila a v jeho průběhu nemohla vědět, že bude konkurs následně zrušen.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soud řád v aktuálním znění.
Dovolání je přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky dovolatelkou otevřené, kterou odvolací soud zodpověděl v rozporu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 20 ZKV konkursní věřitelé přihlásí své pohledávky, a to ve lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkursu, i když se o nich vede soudní řízení nebo se provádí výkon rozhodnutí. Současně uvedou, zda uplatňují oddělené uspokojení (§ 28), jakož i jiné důvody pro přednostní pořadí při rozvrhu (odstavec 1). Přihlásit lze i pohledávku vázanou na podmínku. Ručitel takto přihlašuje svoji pohledávku, která mu vůči úpadci vznikne, bude-li za něho plnit jeho závazek vůči věřiteli. Obdobně přihlašují své pohledávky i osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky oddělených věřitelů vůči úpadci (§ 27 odst. 5) [odstavec 4]. Přihláška pohledávky má pro běh lhůty pro promlčení a zánik práv stejné účinky jako uplatnění práva u soudu (odstavec 8).
Podle § 27 odst. 5 ZKV osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky (§ 28) vůči úpadci, správce vyzve, aby do 30 dnů vyplatily ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do soupisu podstaty (§ 18). Věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze zpeněžit ve veřejné dražbě. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení (např. směnečné rukojemství, záruky poskytnuté věřitelem na zajištění celního dluhu).
Podle § 28 ZKV věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, převodem práva dle § 553 občanského zákoníku nebo postoupením pohledávky dle § 554 občanského zákoníku (dále jen „oddělení věřitelé“), mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených s udržováním, správou a prodejem zpeněžené věci, práva nebo pohledávky (dále jen „výtěžek zpeněžení“) vydá správce odděleným věřitelům se souhlasem soudu. Nebyla-li zajištěná pohledávka plně uspokojena, považuje se její neuspokojená část za pohledávku přihlášenou podle § 20 (odstavec 2). Oddělení věřitelé se z výtěžku zpeněžení uspokojí podle pořadí, v jakém vznikl právní důvod jejich nároku na oddělené uspokojení. Pro pořadí zákonného zástavního práva je rozhodující den jeho záznamu v katastru nemovitostí; pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující doba, kdy soudu došel návrh na jeho zřízení (odstavec 3). Oddělení věřitelé se podle tohoto ustanovení uspokojují do výše 70 % výtěžku zpeněžení na ně připadajícího. Neuspokojenou část pohledávky lze uspokojit v rozvrhu, a to ve třídě, do níž pohledávka podle své povahy patří (odstavec 4). Zajišťovací práva uvedená v odstavci 1 zanikají zpeněžením věci, práva nebo pohledávky v konkursu, a to i v případě, že oddělení věřitelé nepřihlásili své pohledávky (odstavec 5).
Podle § 44 ZKV soud usnesením zruší konkurs, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání, zjistí-li, že tu nejsou předpoklady pro konkurs [odstavec 1 písm. a)]. Pro doručení a zveřejnění usnesení o zrušení konkursu platí totéž, co pro doručení a zveřejnění usnesení o prohlášení konkursu. Zánik účinků prohlášení konkursu (§ 14) nastane s právní mocí usnesení o zrušení konkursu, nerozhodne-li soud jinak (odstavec 5).
Podle § 45 odst. 1 ZKV zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu uvedené v § 14 odst. 1 písm. a) až e), g), i) a l); platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu tím není dotčena.
Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání již v době prohlášení konkursu na majetek žalované (5. března 2007) a do 1. ledna 2008, kdy byl tento zákon zrušen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), nedoznala změny. S přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se přitom v daném konkursním řízení postupovalo podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 až do jeho pravomocného skončení (do 14. srpna 2019).
K účinkům, jaké má složení ceny zástavy v režimu § 27 odst. 5 ZKV na postavení osoby zajišťující pohledávku vůči úpadci jako zástavní dlužník, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu na dané téma tak především platí, že po dobu trvání účinků konkursu vedeného na majetek úpadce coby osobního dlužníka se třetí osoba zajišťující pohledávku vůči úpadci jako zástavní dlužník nemohla zprostit povinnosti plnit (zajištěnému, oddělenému) zástavnímu věřiteli jinak, než poskytnutím plnění do konkursní podstaty, tedy tím, že správci konkursní podstaty umožní zástavu zpeněžit, nebo tím, že uhradí zajištěnou pohledávku, anebo tím, že složí do konkursní podstaty cenu zástavy. Zástavní dlužník, jenž (v souladu s výzvou správce konkursní podstaty podle § 27 odst. 5 ZKV) plnil do konkursní podstaty osobního dlužníka tak, že do ní složil (k rukám správce konkursní podstaty) cenu zastavených nemovitostí, se tím zprostil (k okamžiku takového plnění) svého závazku vůči zástavnímu věřiteli. Srov. např. již bod XXXV., str. 205 (381), stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „stanovisko“), nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněného pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo odstavec 28. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2021, sp. zn. 29 Cdo 168/2019, uveřejněného pod číslem 69/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 69/2021“).
Zástavní právo k nemovitostem sepsaným do konkursní podstaty osobního dlužníka, které zajišťují pohledávku zástavního věřitele, zaniká (již) okamžikem, kdy zástavní dlužník složí do konkursní podstaty cenu zastavených nemovitostí; to, kdy a v jakém rozsahu (případně zda vůbec) vyplatí správce konkursní podstaty úpadce složenou cenu zástavy (zajištěnému, oddělenému) zástavnímu věřiteli, nemá na uvedený závěr žádný vliv; srov. opět i R 69/2021, odstavec 30. odůvodnění.
S částkou, kterou zástavní dlužník složil do konkursní podstaty osobního dlužníka jako cenu zástavy, nakládá správce konkursní podstaty jako s výtěžkem zpeněžení ve smyslu § 28 odst. 2 ZKV. Zástavní věřitel, jehož zástavní právo tímto plněním zaniklo, má právo na vyplacení uvedené částky i v případě, že ke zrušení konkursu na majetek osobního dlužníka dojde dříve, než mu správce konkursní podstaty osobního dlužníka vyplatí (postupem podle § 28 odst. 4 ZKV) 70 % (čistého) výtěžku zpeněžení na něj připadajícího. Jinak řečeno (shrnuto), zástavní dlužník, jenž plnil do konkursní podstaty osobního dlužníka tím, že do ní složil cenu zástavy, se svého závazku vůči zástavnímu věřiteli zprostil (zástavní právo tím zaniká), ale pohledávka zajištěného věřitele tím ještě nezanikla. K zániku zajištěné pohledávky dojde až tím, že částku takto získanou do konkursní podstaty, s níž nakládá jako s výtěžkem zpeněžení, nebo její část [srov. omezení míry uspokojení odděleného (zajištěného) věřitele z výtěžku zpeněžení zajištění v § 28 odst. 4 ZKV] vyplatí správce konkursní podstaty v souladu s pravidly k tomu určenými zajištěnému věřiteli. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 251/2004, uveřejněný pod číslem 41/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2290/2016 a (opět) R 69/2021, odstavec 36. odůvodnění.
Ve skutkových poměrech dané věci (viz skutková zjištění soudů nižších stupňů vztahující se ke konkursnímu řízení žalované, jakož i k důvodu plnění žalobkyně do konkursní podstaty) tak tím, že žalobkyně (coby zástavní dlužník) složila do konkursní podstaty žalované (coby osobního dlužníka) dne 28. května 2008 hodnotu zástavy (částku 1.083.600,- Kč), zaniklo zástavní právo (zajištěného, odděleného) zástavního věřitele. Tento účinek je nevratný a zrušením konkursu na majetek žalované právní důvod tohoto plnění neodpadl; srov. § 45 odst. 1 ZKV a závěry formulované v bodu XL., str. 209 (385), stanoviska.
Přivodí-li zástavní dlužník zánik zástavního práva váznoucího na majetku tím, že složí do konkursní podstaty cenu zástavy, a není-li zde jiné dohody mezi ním a osobním dlužníkem (úpadcem), má právo domáhat se v rozsahu takové úhrady vůči osobnímu dlužníku vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Odo 1343/2006, uveřejněný pod číslem 58/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2010“).
Jelikož oba soudy založily své právní posouzení věci, jde-li o vznik uplatněné pohledávky a její promlčení, na nesprávném (shora popsané judikatuře i § 45 odst. 1 ZKV odporujícím) závěru, že zrušením konkursu na majetek žalované pominuly účinky složení ceny zástavy (1.083.600,- Kč), k němuž došlo dne 28. května 2008, Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně, aby posoudil, zda složení ceny zástavy založilo 28. května 2008 (v případě neexistence jiné dohody) pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 454 obč. zák. (srov. opět R 58/2010) a odkdy ohledně této pohledávky začala běžet promlčecí doba podle tohoto zákona (srov. i § 3036 o. z. a § 20 odst. 4 a 8 ZKV), a následně vyhodnotil (ne)důvodnost žalovanou uplatněné námitky promlčení, jakož i výhrady žalobkyně o rozporu této námitky s dobrými mravy.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudu nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 7. 2026
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu