Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

29 Cdo 1761/2013

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 24. 6. 2015ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1761.2013.1
Další údaje

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 1761/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) P. P., b) JUDr. M. P., zastoupených Mgr. Jiřím Fialou, advokátem, se sídlem ve [adresa] za účasti RIO Media a. s., se sídlem [adresa] PSČ 190 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o určení neexistence nároku na slevu z ceny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 146/2010, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 14 Cmo 514/2011-117, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společnosti RIO Media a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. června 2011, č. j. 73 Cm 146/2010-75, určil, že „žalovaný nemá z důvodu jím uvedených v oznámení o slevě ze dne 30. listopadu 2009 nárok na slevu uplatněnou podle článku 5.2.17 a 5.2.15 akviziční smlouvy ze dne 11. února 2009“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelům nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavní soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).

Na uvedených závěrech nemohou nic změnit ani v dovolání předestírané okolnosti projednávané věci. Poukazují-li dovolatelé na spornost nároku na slevu a z ní plynoucí pochybnosti, komu (které straně „akviziční“ smlouvy) měla banka poukázat peněžní prostředky složené na „vázaný jistotní účet“, uvádějíce, že „bylo konstatováno, že se banka bude řídit rozsudkem soudu v této věci“, přehlížejí, že banka není účastníkem tohoto řízení a soudní rozhodnutí by pro ni nebylo z tohoto důvodu závazné. Již proto dovolatelům naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčí. Navíc, mají-li dovolatelé za to, že buď společnost RIO Media a. s., anebo banka jsou povinny zaplatit jim určitou částku, měli (mohli) – jak přiléhavě uzavřel odvolací soud – podat (proti té osobě, o níž se domnívají, že jim požadovanou částku dluží) návrh (žalobu) na zaplacení; v řízení o takovém návrhu by soudy jako předběžnou otázku posoudily (mimo jiné) i oprávněnost požadavku společnosti RIO Media a. s. na slevu z ceny.

Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a společnosti RIO Media a. s. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny zástupce společnost RIO Media a. s. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném do 7. prosince 2013, ve výši 3.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti RIO Media a. s. k tíži dovolatelů celkem 4.114 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 24. června 2015

JUDr. Petr Š u k předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací