Plný text
29 Cdo 1887/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) K. P. a b) I. P., společně zastoupených Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem v [adresa] za účasti 1) Stavebního bytového družstva Olomouc, se sídlem [adresa] PSČ 779 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Tomášem Klimkem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 779 00, 2) H. B., 3) J. B., obou zastoupených Janem Kozákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 779 00, a 4) Ing. M. G., zastoupeného Mgr. Adamem Liberdou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 290/2013, o dovolání H. B. a J. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 8 Cmo 188/2014-155, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. ledna 2014, č. j. 23 Cm 290/2013-100, určil, že navrhovatelé jsou společnými členy Stavebního bytového družstva Olomouc (dále jen „družstvo“) [výrok I.], společnými nájemci ve výroku blíže specifikovaného družstevního bytu (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání H. B., J. B. a Ing. M. G.a potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. (první výrok), ve výroku III. o nákladech řízení je změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí až pátý výrok).
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podali H. B. a J. B. dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelé ohlašují, že napadají celý první výrok rozhodnutí odvolacího soudu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňují pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích IV. a V. o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
V usnesení ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2080/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2015, pod číslem 42 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož členská práva a povinnosti v družstvu (včetně družstva bytového) nelze nabýt od nevlastníka; na uvedeném ničeho nemění ani případná dobrá víra nabyvatele.
Za situace, kdy členská práva a povinnosti měly být převedeny dohodou o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, jež byla posléze shledána absolutně neplatnou, dobrá víra nabyvatele právní význam mít může, ale jen jako jedna z podmínek pro vydržení členských práv a povinností (srov. opět důvody rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2080/2012 a judikaturu v něm citovanou, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 4863/2014).
Soudy obou stupňů se možností vydržení členských práv a povinností v družstvu dovolateli zabývaly a dospěly k řádně odůvodněnému závěru, podle něhož k jejich vydržení nedošlo. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tak s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu plně v souladu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2015
JUDr. F. C. senátu