Plný text
29 Cdo 1888/2025-617
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného Mgr. Martinem Ryglem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovanému I. K., zastoupenému Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 34/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2025, č. j. 4 Cmo 35/2025-569, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. května 2022, č. j. 22 Cm 34/2019-495, uložil žalobci (Z. P.), aby zaplatil České republice, na (označený) účet soudní poplatek ve výši 394.674,- Kč, když v tomto rozsahu „přešla poplatková povinnost z žalovaného jako úspěšného odvolatele na žalobce“ [viz rozsudek ze dne 17. února 2022, č. j. 4 Cmo 94/2021-471, jímž Vrchní soud v Olomouci (mimo jiné) změnil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2020, č. j. 22 Cm 34/2019-249, tak, že zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 17. června 2019, č. j. 22 Cm 34/2019-40].
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. března 2025, č. j. 4 Cmo 35/2025-569, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právní otázky, zda za situace, kdy soud „neprovedl řádné hodnocení oprávněnosti osvobození žalovaného od soudních poplatků“, bylo možno uložit žalobci, aby zaplatil soudní poplatek „za odvolání žalovaného po právní moci rozhodnutí, jímž se řízení končí“.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož soud prvního stupně přiznal žalovanému (částečné) osvobození od soudních poplatků nesprávně, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož dovolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit soudní poplatek, není objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.], Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Přitom na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté žalobci odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu