Plný text
29 Cdo 1960/2025-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobkyně H. J., zastoupené JUDr. Danou Hlubučkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 470 01, proti žalované obci Svor, se sídlem ve [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 34 Nc 15104/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. listopadu 2024, č. j. 30 Co 385/2024-74, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 16. září 2024, č. j. 34 Nc 15104/2024-60, Okresní soud v České Lípě odmítl podání žalobkyně (H. J.) ze dne 16. května 2024 (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud – vycházeje z § 43, § 79 odst. 1 věty druhé a § 95 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 33 Odo 346/2005 – dospěl po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně k následujícím závěrům:
4. Soud prvního stupně správně posoudil podání žalobkyně ze dne 16. května 2024 ve spojení s podáním ze dne 31. května 2024 jako vadné (nevyhovující zákonným požadavkům ohledně náležitostí žaloby). Správně též vyzval žalobkyni usnesením ze dne 6. srpna 2024, č. j. 34 Nc 15104/2024-51, k odstranění vad podání.
5. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 12. srpna 2024, v němž poukázala na údajně chybný procesní postup soudu prvního stupně, který měl dle jejího názoru nejdříve rozhodnout o změně žaloby (učiněné podáním ze dne 31. května 2024) dle § 95 o. s. ř. Namítala, že žaloba nevykazuje vady, pro které nebyla projednatelná, a že neobdržela řádnou výzvu ve smyslu § 43 o. s. ř. Uvedla, že z žaloby je nepochybné, že se domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 6 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady škody. Dále pouze zrekapitulovala, čeho se dřívějšími podáními domáhala.
6. Žalobkyně ani přes výzvu soudu prvního stupně neodstranila vady podání. Podání ze dne 16. května 2024 obsahuje žalobní petit na „zrušení pohledávek“. Podání ze dne 31. května 2024 obsahuje další žalobní petity, aby se žalovaná zdržela protiprávního jednání (není však patrno, jakého jednání by se měla zdržet) a odstranila závadný stav. V podání ze dne 12. srpna 2024 (v reakci na výzvu soudu prvního stupně ze dne 6. srpna 2024) pak žalobkyně ohledně částky 6 655 Kč uvedla, že se domáhá jejího zaplacení po žalované z titulu náhrady škody, tedy formulovala již v pořadí třetí variantu petitu.
7. Není ani zřejmé, zda všechny nároky žalobkyně uplatňuje vůči žalované. V případě požadavku na „zrušení pohledávek“ je evidentní, že věřitelem pohledávek není žalovaná. Žalobkyně v nepřehledných a nesrozumitelných podáních zpochybňuje též správnost postupu soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 144/2013. Taktéž není zřejmé, proč se po žalované domáhá náhrady nákladů insolvenčního řízení; o nákladech insolvenčního řízení totiž rozhodl již insolvenční soud.
8. Rozhodné skutečnosti žalobkyně neuvedla ani v případě požadavku na náhradu škody ve výši 486 000 Kč a 264 000 Kč (tvrzených vynaložených nákladech na vybudování a údržbu označené příjezdové komunikace). Není totiž zřejmé, jak žalobkyně dospěla k těmto částkám, jaké konkrétní náklady na vybudování a údržbu vynaložila (a z jakého důvodu tak učinila), ani kdy byly tyto náklady vynaloženy.
9. Co se týče požadované náhrady újmy ve výši 100 000 Kč, jež měla žalobkyni vzniknout vedením insolvenčního řízení, pak není zřejmé, z jakého důvodu se tohoto nároku domáhá po žalované, která insolvenční návrh proti žalobkyni nepodala. Rovněž není zřejmé, jaká újma byla žalobkyni způsobena v souvislosti s insolvenčním řízením.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (posléze zastoupena ustanovenou advokátkou) dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly Nejvyšším soudem jednotně vyřešeny, popřípadě byly rozhodnuty v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Konkrétně jde o výklad § 43 o. s. ř. ve vztahu k ochraně práva na přístup k soudu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
12. Podle dovolatelky soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly § 43 o. s. ř., když dovodily, že žaloba je natolik neurčitá a nesrozumitelná, že není způsobilá projednání. Namítá, že na výzvu soudu reagovala podáním, v němž upřesnila skutkový základ i petit žaloby. Toto podání obsahovalo jednoznačné vymezení skutkových okolností, zejména popis újmy, která jí měla vzniknout v souvislosti s postupem žalované, a konkretizaci částky, její povahu a právní titul.
13. Dovolatelka dále tvrdí, že v žalobě „nečinila žádná zmatená nebo vnitřně rozporná tvrzení“, ze kterých by nebylo možno dovodit, jaký nárok uplatňuje vůči žalované. Soudy se nedostatečně zabývaly obsahem podání a jeho interpretací v souladu s právem na spravedlivý proces. Namítá, že výzvy k odstranění vad (i jejich hodnocení) soudy provedly v rozporu s principy vyjádřenými v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně v usnesení ze dne 19. července 2022, sp. zn. 26 Cdo 1273/2022, a v rozsudku ze dne 27. února 2020, sp. zn. 29 Cdo 1880/2018.
14. Závěrem dovolatelka uvádí, že právní zástupkyně jí byla ustavena „až následně“, přičemž její „laická“ podání nelze posuzovat podle stejných měřítek jako u účastníka zastoupeného advokátem. Povinností soudů bylo přihlédnout též k jejímu zdravotnímu a sociálnímu postavení, jakož i k tomu, že od počátku řízení vystupovala bez právního zastoupení.
15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
16. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
17. Rozhodujícími skutečnostmi se (ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.) rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem. Srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod číslem 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, uveřejněný pod číslem 25/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. Z žaloby musí též být patrno, čeho se žalobce domáhá. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti než jsou navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (k výjimkám z tohoto pravidla srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.). Viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněný pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2020“).
19. Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Nezáleží však na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny. Srov. opět R 31/2020.
20. Žalobní petit je nesprávný, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné. Žalobní petit musí vycházet z vylíčených rozhodných skutečností; v případě, že nevychází z těchto skutečností, ale z jiných v žalobě neuvedených okolností, a kdy proto nelze dovodit, na základě čeho má soud o žalobním petitu rozhodnout, je žalobní petit rovněž nesprávný, i když je sám o sobě přesný, určitý a srozumitelný. Viz R 31/2020.
21. Výše uvedené závěry, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání, se plně prosadí i v poměrech projednávané věci. Z obsahu podání ze dne 16. května 2024, 31. května 2024 ani z doplnění ze dne 12. srpna 2024 (na výzvu soudu prvního stupně) nelze bez pochybností dovodit, čeho konkrétně (jakých jednotlivých nároků) se dovolatelka vůči žalované domáhá, na základě jakých rozhodných skutečností požadované nároky uplatňuje (dovozuje). Dokonce nelze ani s jistotou určit, zda všechny uplatněné požadavky mají směřovat proti žalované obci Svor.
22. Poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1273/2022 a na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1880/2018 není přiléhavý, když jejich závěry na poměry dané věci nedopadají vzhledem k odlišnostem ve skutkovém stavu. V projednávané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 6. srpna 2024 dovolatelku upozornil na konkrétní vady podání ze dne 16. května 2024 a 31. května 2024, vyzval ji k jejich odstranění, poskytl jí k tomu přiměřenou lhůtu a současně ji poučil o způsobu odstranění zjištěných vad i o následcích nesplnění výzvy. Šlo o řádnou výzvu ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. K náležitostem výzvy k odstranění vad podání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
23. K námitce dovolatelky, podle níž oba soudy postupovaly přepjatě formalisticky a zasáhly do jejího práva na přístup k soudu, Nejvyšší soud konstatuje, že tomu tak v dané věci není. Odmítnutí podání nebylo založeno na požadavku splnění formálních náležitostí, nýbrž na tom, že ani po poskytnutém poučení nebylo možné spolehlivě určit předmět řízení a skutkový základ uplatněných nároků. Skutečnost, že dovolatelka v době podání žaloby nebyla zastoupena advokátem, na tom nic nemění. Postavení nezastoupeného účastníka se promítá do poučovací povinnosti soudu, nikoliv do možnosti rezignovat na základní požadavky plynoucí z § 79 odst. 1 o. s. ř. Ani vstřícný výklad procesních úkonů účastníka nemůže vést k tomu, že soud za účastníka doplní chybějící skutková tvrzení nebo sám vymezí předmět řízení.
24. K podání dovolatelky ze dne 16. srpna 2025 (označenému jako žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení) Nejvyšší soud dodává, že dovolatelkou popisované okolnosti se týkají výlučně otázky ustanovení zástupce pro dovolací řízení, o němž však (již) rozhodoval soud prvního stupně (viz usnesení ze dne 16. dubna 2025 a 24. června 2025).
25. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 9. 2026
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu