Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce PETRONEL spol. s r. o., se sídlem v Desné, Riedlova 919, PSČ 468 61, identifikační číslo osoby 25 00 51 38, zastoupené Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem, se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, PSČ 434 01, proti žalovanému YBN CONSULT - Znalecký ústav s. r. o., se sídlem Praze 1, Krakovská 583/9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 61 42 74, zastoupenému JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Seifertova 2919/12, PSČ 130 00, o zaplacení 271.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 351/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2024, č. j. 23 Co 353/2023-250, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. října 2023, č. j. 30 C 351/2021-190, uložil žalovanému (YBN CONSULT - Znalecký ústav s. r. o.), aby zaplatil žalobci (PETRONEL spol. s r. o.) částku 271.400,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. května 2021 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.) a o poplatkové povinnosti žalovaného (výrok IV.).
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. ledna 2024, č. j. 23 Co 353/2023-250, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 6 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a odkazuje na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 67/2012“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že:
a) Kupní smlouva ze dne 20. prosince 2002 uzavřená mezi žalobcem a Národní stavební společností a. s. (dále jen „společnost N“), podle níž žalobce nabyl vlastnické právo k (označeným) nemovitostem (dále jen „nemovitosti“), je platná, když sjednaná (a společnosti N uhrazená) kupní cena, ač nebyla určena posudkem znalce jmenovaného soudem, byla cenou obvyklou.
b) Skutečnost, že žaloba o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty společnosti N byla (v době před vydáním R 67/2012) zamítnuta, nic nemění na tom, že žalobce měl k výtěžku zpeněžení nemovitostí (v rozsahu žalované částky) lepší právo než žalovaný, jemuž byl výtěžek zpeněžení v konkursním řízení společnosti N vyplacen.
c) Žalovanému, který se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, vznikla povinnost vydat toto obohacení žalobci.
d) Jde-li o výklad § 196a odst. 3 obch. zák., není zde žádný důvod, pro který by neměla být aplikována aktuální judikatura (R 67/2012). Pouhá skutečnost, že „žalovaný, popř. další konkursní věřitelé byli přesvědčeni o oprávněnosti nabytí výtěžku z prodeje nemovitostí“, nemohla být důvodem pro zamítnutí žaloby; nebyl prokázán (ani) úmysl žalobce obcházet zákon nebo jeho nepoctivý záměr ve smyslu § 6 o. z.
e) Není zde žádný důvod, pro který by se měl (odvolací soud) odchýlit od závěrů přijatých v obdobných (v důvodech rozhodnutí označených) věcech (§ 13 o. z.).
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu dovolatelem vymezených důvodů přípustnosti dovolání a dovolacích důvodů v souladu:
1) V řešení otázky předpokladů pro úspěch žaloby z tzv. lepšího práva (a jejich splnění v poměrech dané věci), včetně dovolatelem zdůrazňované „protiprávnosti“ jednání žalobce, se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v R 67/2012 a (ve vazbě na povahu vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a jejího neúspěchu) v rozsudku ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 4458/2008.
2) V posouzení a hodnocení důkazů ohledně obvyklé ceny nemovitostí se závěry obsaženými v rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněném pod číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i s judikaturními závěry shrnutými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sp. zn. 29 Cdo 3044/2018.
Současně nelze přehlédnout, že:
a) Dovolateli byla vyplacena (příslušná část) výtěžku zpeněžení nemovitostí v konkursním řízení společnosti N až v době po změně judikatury Nejvyššího soudu (viz rozvrhové usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. března 2019, č. j. 46 K 10/2007-1478, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2019, č. j. 2 Ko 20/2019-1522).
b) Dovolatel nepřípustně zpochybňuje (i) správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů, včetně hodnocení provedených důkazů; současně polemizuje s právním posouzením věci vycházeje z jiného, než soudy zjištěného skutkového stavu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Přitom skutkový závěr ohledně výše obvyklé ceny neshledává Nejvyšší soud ani zjevně nepřiměřeným. Vzhledem k rozdílům ve skutkovém stavu hodnotí Nejvyšší soud jako nepřiléhavé i poukazy dovolatele na (označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
c) K závěru o platnosti kupní smlouvy ze dne 20. prosince 2002 dospěly soudy všech stupňů i v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 74/2022, u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 194/2021 a u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 356/2021 (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024, sp. zn. 29 Cdo 3658/2023, ze dne 29. ledna 2025, sp. zn. 29 Cdo 2231/2023, a ze dne 30. ledna 2025, sp. zn. 29 Cdo 2364/2024).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu