Plný text
29 Cdo 2131/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Vít Potraviny a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o ukončení účasti konkursní věřitelky v řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 94 K 79/98, o dovolání konkursní věřitelky č. 389 P. M., zastoupené JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2014, č. j. 2 Ko 38/2013-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. září 2013, č. j. 94 K 79/98-(389)-14, rozhodl Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) – odkazuje na § 66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a na ustanovení § 94 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – že se účast věřitelky P. M. (dále též jen „konkursní věřitelka“) v konkursním řízení (úpadce Vít Potraviny a. s.) ukončuje (jelikož závazek úpadce byl po prohlášení konkurs splněn jinou osobou).
K odvolání konkursní věřitelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovoláním uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř., jako objektivně nepřípustné.
Učinil tak proto, že napadené usnesení není mezi těmi, pro něž by občanský soudní řád dovolání připouštěl (v § 237 až § 239). Tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání způsobem předjímaným dovolatelkou, brání skutečnost, že napadeným usnesením nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 5151/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 84/2010, jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. ledna 2011, sp. zn. III. ÚS 3492/2010).
Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Uvedené platí bez zřetele k tomu, že napadené rozhodnutí se opírá o ustanovení § 94 odst. 4 o. s. ř., jehož použití v konkursním řízení vyloučil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3339/2007, uveřejněném pod číslem 40/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V tomto usnesení označená rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2014
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu