Plný text
29 Cdo 2243/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy, identifikační číslo [IČO], zastoupeného Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovanému V. K., narozenému …, bytem …, zastoupenému JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 195/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. 6 Cmo 343/2011-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. července 2011, č. j. 43 Cm 195/2009-109, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. září 2009, č. j. 43 Cm 195/2009-29, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 591.023,-Kč s 6% úrokem od 2. července 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.970,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných a odůvodněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Přitom zdůraznil, že žalovaný v zákonné třídenní lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nenamítal, že podpisy na směnkách, jejichž zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhá, nejsou pravými podpisy žalovaného a soudy proto k těmto (později tvrzeným) skutečnostem nemohly v námitkovém řízení přihlížet.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá z ustanovení § 175 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006 a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; uvedená rozhodnutí jsou – stejně jako rozhodnutí níže zmíněné − veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud k otázce odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dále vysvětlil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.
V poměrech projednávané věci přitom nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaný ve včas podaných námitkách pravost podpisů na směnkách, jejichž zaplacení se žalobkyně v posuzovaném případě domáhá, nezpochybnil (žalovaný – zdůrazňuje, že ve prospěch původního majitele směnky měl vystavit pouze tři směnky – toliko uvedl, že „z chování žalobce není jasné, z titulu jaké směnky se majitel domáhá placení“, když uplatňuje vůči žalovanému práva ze tří směnek znějících na jiné směnečné sumy, než jaké byly uvedeny na směnkách, jejichž zaplacení požadoval v minulosti původní majitel v rozhodčím řízení) a netvrdil ani žádné konkrétní skutečnosti, jejichž prostřednictvím by vymezil „kauzální námitku, že žalobkyni ničeho nedluží“.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu