Plný text
29 Cdo 2318/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Frýdlantská zemědělská a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 591 01, proti žalovanému Mgr. J. F., advokátu, se sídlem ve [adresa] jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Frýdlant nad Ostravicí „v likvidaci“, identifikační číslo osoby [IČO], za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 21, PSČ 729 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 Cm 43/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 10 Cmo 18/2013-221, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. září 2012, č. j. 40 Cm 43/2007-173, ve znění opravného usnesení ze dne 5. srpna 2013, č. j. 40 Cm 43/2007-193, Krajský soud v Ostravě vyloučil ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Frýdlant nad Ostravicí „v likvidaci“ (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho první rozsudek ze dne 28. ledna 2010, č. j. 40 Cm 43/2007-79, jímž žalobu zamítl, částečně zrušil k odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. prosince 2010, č. j. 6 Cmo 63/2010-118 (v části, která je předmětem dovolacího řízení).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek prvního stupně tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti prvnímu (měnícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že otázky předkládané mu k řešení dovolatelem (povaha, podstatné náležitosti a platnost smluv o převodu vlastnictví ze dne 1. dubna 1998, uzavřených mezi pozdějším úpadcem a žalobcem za účelem vypořádání majetkových nároků oprávněných osob podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech) již zodpověděl v rozsudku ze dne 29. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 2066/2013 (šlo o spor vyvolaný stejným konkursem), na který v podrobnostech odkazuje a s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2015
Mgr. Milan P o l á š e kpředseda senátu