Plný text
29 Cdo 2553/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. R. K., advokáta, se sídlem v [adresa] jako správce konkursní podstaty úpadkyně AUTOHAUS, s. r. o., identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šulcem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalované GE Money Multiservis, s. r. o., se sídlem [adresa] a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Milanem Novákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 500 02, o zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 195/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2012, č. j. 62 Co 56/2009-138, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. dubna 2012, č. j. 62 Co 56/2009-138, změnil rozsudek ze dne 31. října 2008, č. j. 21 C 195/2006-88, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalobě vyhověl.
Učinil tak, jsa vázán právním názorem formulovaným v rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2306/2009, jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 62 Co 56/2009-109, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení žalovaná změnila právní formu z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným a to na základě projektu změny právní formy ze dne 21. srpna 2012; Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalované v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání žalované proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že byť dovolatelka formálně ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (a které odpovídá právnímu názoru Nejvyššího soudu vyslovenému v předchozím kasačním rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2306/2009), nezpochybňuje, nýbrž pouze po skutkové stránce (aniž by současně uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.) popisuje (a vysvětluje) stav, který v konečném důsledku vedl ke vzniku bezdůvodného obohacení (v rozsahu žalované částky) žalované na úkor konkursní podstaty, a současně klade důraz na důvody, které ji vedly ke zpětvzetí přihlášky pohledávky (zajištěné tvrzeným zajišťovacím převodem práva) do konkursu na majetek úpadkyně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci dle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu