Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZrušenoKategorie C - standardní významObčanské3× citováno

Spisová značka

29 Cdo 2687/2010

Téma · generováno AIPřihlášení pohledávky z dohody o částečné úhradě dluhu

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 27. 9. 2011ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2687.2010.1
Další údaje
Předmět řízení: Incidenční spory Insolvence Narovnání

Shrnutí · generováno AI

Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku založenou dohodou, podle níž měl dlužník zaplatit nižší částku na úplné vyrovnání dluhu. Nejvyšší soud potvrdil, že dohoda nebyla narovnáním, ale podmíněným prominutím zbytku dluhu. Přesto závazek zaplatit sjednanou částku zůstal platným podkladem přihlášené pohledávky, takže nižší soudy jejich rozhodnutí nesprávně zamítly.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dohoda, jíž se věřitel zaváže při včasné úhradě nižší částky nežádat doplatek dluhu ani sankce, není narovnáním podle § 585 zákona č. 40/1964 Sb., nýbrž podmíněným prominutím části dluhu podle § 574 odst. 1 téhož zákona. Závazek dlužníka zaplatit sjednanou nižší částku tím není neplatný ani neúčinný a může být důvodem přihlášené pohledávky podle § 174 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Z uvedeného se podává, že výklad obsahu dohody provedený odvolacím soudem, podle něhož nejde o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák., ale o podmíněné prominutí (části) dluhu v rozsahu převyšujícím 400.000,- Kč, je správný.
    Zobrazit v textu
  • Závěr odvolacího soudu o povaze dohody totiž nikterak nečiní neplatnou nebo neúčinnou tu její část, v níž se dlužnice zavázala zaplatit dovolatelce oněch 400.000, Kč, jež dovolatelka posléze na tomto základě přihlásila do insolvenčního řízení.
    Zobrazit v textu
  • Jinak řečeno, jestliže se dlužnice v dohodě zavázala, že dovolatelce oněch 400.000,- Kč zaplatí, pak dovolatelce nic nebránilo v tom, odvolat se na takovou dohodu v přihlášce coby na důvod vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu § 174 odst. 2 insolvenčního zákona .
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 2687/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně A. L. – N., zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] proti žalované Ing. J. S., jako insolvenční správkyni dlužnice STAVMAT-SPRING, spol. s r. o., identifikační číslo osoby [IČO], o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 Cm 7/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 13 Cmo 20/2010-38, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 13 Cmo 20/2010-38, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 122 Cm 7/2009-23, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 122 Cm 7/2009-23, kterým Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně za dlužnicí ve výši 400.000,- Kč.

Odvolací soud uvedl, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti dlužnici pohledávku z dohody o narovnání ze dne 31. prosince 2008 (dále též jen „dohoda“). Dohoda, byť označena jako narovnání, narovnáním není, neboť nebyl splněn základní předpoklad, kterým je spornost pohledávky ve výši 1,400.000,- Kč, jež měla být předmětem narovnání. Nejde ani o dohodu podle § 570 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť ta předpokládá nahrazení dosavadního závazku dlužníka závazkem novým. K tomu podle dohody nedochází, neboť zaplacením částky 400.000,- Kč dlužnicí měly být vzájemné vztahy žalobkyně a dlužnice vypořádány. Dohoda tak podle svého obsahu představuje podmíněné prominutí dluhu, vázané na zaplacení 400.000,- Kč, k němuž nedošlo. Odvolací soud uzavřel, že dosavadní závazek dlužnice nezanikl ani nebyl nahrazen závazkem novým (resp. nevznikla tomuto závazku odpovídající pohledávka žalobkyně za dlužnicí ve výši 400.000,- Kč); „jiná tvrzená vůle účastníků dohody by byla v rozporu s jejich nepochybným jazykovým projevem“.

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Námitkou, podle níž přihlášená pohledávka žalobkyně je pohledávkou vzniklou na základě dohody o narovnání (řádně) uzavřené mezi žalobkyní a pozdější dlužnicí dne 31. prosince 2008, jejíž právní účinky - nahrazení původních závazků závazkem novým - nastaly okamžikem jejího uzavření, dovolatelka zpochybňuje výklad předmětné dohody provedený odvolacím soudem.

Dovolání shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když mu přisuzuje zásadní právní význam v posouzení důvodu vzniku přihlašované pohledávky (ve výkladu § 174 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/.

Podle § 585 obč. zák. dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet (odstavec první). Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku (odstavec druhý). Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání (odstavec třetí).

Podle § 574 odst. 1 obč. zák. se věřitel může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.

Podle § 174 insolvenčního zákona se přihlášky pohledávek a jejich přílohy podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odstavec první). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec druhý).

K povaze institutu narovnání se Nejvyšší soud zevrubně vyjádřil v usnesení ze dne 17. října 2007, sp. zn. 33 Odo 1680/2005 (toto rozhodnutí je stejně jako další rozhodnutí Nevyššího soudu citovaná níže veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž vysvětlil, že narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody.

V projednávané věci se dlužnice (i podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jež dovoláním nemohou být zpochybněna) dohodou zavázala zaplatit dovolatelce „na úplné vyrovnání“ dluhu ve výši 1,400.000,- Kč do 30. června 2009 částku 400.000,- Kč (články 2.2 a 3.2 dohody). Zaplacením 400.000,- Kč měla být „vypořádána veškerá práva a závazky mezi smluvními stranami existující ke dni 31. prosince 2008“ i tak, že zanikla povinnost úpadkyně hradit dovolatelce úroky z prodlení či smluvní pokutu (článek 3.1 dohody).

V rozsudku ze dne 31. července 2003, sp. zn. 29 Odo 394/2001, přitom Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jestliže se věřitel v písemné dohodě o postupné úhradě splatného peněžitého závazku zavázal, že při dodržení platebních podmínek nebude dlužníka „penalizovat“, a nebylo-li prodlení dlužníka s úhradou tohoto závazku dosud sankcionováno jiným způsobem než zákonným úrokem z prodlení, pak šlo o dohodu, kterou se věřitel podmíněně vzdal vůči dlužníku práva na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 574 odst. 1 obč. zák.).

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že zavázala-li se dovolatelka v písemné dohodě o úhradě splatného peněžitého závazku ve výši 1,400.000,- Kč, že při zaplacení částky 400.000,- Kč v dohodnutém termínu nebude po dlužnici požadovat doplacení zbytku závazku (ani ji penalizovat úrokem z prodlení či smluvní pokutou), jde o dohodu, kterou se dovolatelka jako věřitelka podmíněně vzdala vůči dlužnici jak práva na zaplacení zbytku dluhu, tak práva na zaplacení zákonných i smluvních sankcí za prodlení.

Z uvedeného se podává, že výklad obsahu dohody provedený odvolacím soudem, podle něhož nejde o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák., ale o podmíněné prominutí (části) dluhu v rozsahu převyšujícím 400.000,- Kč, je správný.

Dovolání je přesto důvodné.

Závěr odvolacího soudu o povaze dohody totiž nikterak nečiní neplatnou nebo neúčinnou tu její část, v níž se dlužnice zavázala zaplatit dovolatelce oněch 400.000, Kč, jež dovolatelka posléze na tomto základě přihlásila do insolvenčního řízení. Jinak řečeno, jestliže se dlužnice v dohodě zavázala, že dovolatelce oněch 400.000,- Kč zaplatí, pak dovolatelce nic nebránilo v tom, odvolat se na takovou dohodu v přihlášce coby na důvod vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu § 174 odst. 2 insolvenčního zákona. Takto pojatá identifikace skutku popsaného v přihlášce pohledávky soudům plně umožňovala zkoumat (po skutkové i právní stránce) existenci přihlášené pohledávky z pohledu těch skutečností, jež měly původ v uzavření dohody (byly podkladem jejího uzavření).

Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž v dotčeném ohledu není správné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2011

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací