Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské4× citováno

Spisová značka

29 Cdo 269/2015

Téma · generováno AIPoučovací povinnost a aktivní věcná legitimace

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 30. 3. 2016Zpravodaj: JUDr. Petr ŠukECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.269.2015.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Žalobkyně se domáhala zaplacení 45 milionů Kč a namítala, že ji soudy měly poučit o nedostatku aktivní věcné legitimace. Nejvyšší soud její dovolání odmítl jako nepřípustné, protože nepředložila otázku zásadního právního významu. Potvrdil, že soud nemusí účastníka poučovat o hmotněprávních nedostatcích jeho nároku.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen při zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; dovolatel musí předložit relevantní právní otázku. Soud v občanském řízení poučuje pouze o procesních právech a povinnostech, nikoli o hmotném právu, a není proto povinen účastníka poučit o nedostatku jeho aktivní věcné legitimace. Odlišné vyřešení téže předběžné otázky v jiných řízeních nelze vyloučit, byl-li skutkový stav zjištěn rozdílně.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( § 242 odst. 3 o. s. ř. ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

29 Cdo 269/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně JUDr. M. K., proti žalovaným 1) PaedDr. P. N., 2) J. M., a 3) M. K., o zaplacení 45.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 85/2003, 48 Cm 140/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2012, č. j. 7 Cmo 76/2011-538, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. října 2010, č. j. 48 Cm 85/2003, 48 Cm 140/2005-435, zamítl žalobu o zaplacení 45.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou právní otázku, natož pak otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným.

Dovolání nečiní přípustným námitka, podle které soudy měly dovolatelku poučit o nedostatku její aktivní věcné legitimace (v rozsahu, v němž žaloba směřuje proti druhému a třetímu žalovanému) a o tom, jaké důsledky má pro posouzení jejího žalobou uplatněného nároku (v řízení zjištěná) skutečnost, že nedošlo k rubopisu akcií převáděných na třetí osoby.

Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, tedy, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž se v řízení jedná; týká-li se žalobce, hovoří se o „aktivní věcné legitimaci“, a týká-li se žalovaného, hovoří se o „pasivní věcné legitimaci“. Nedostatek aktivní věcné legitimace je dán tehdy, jestliže žalobci nenáleží jím v řízení tvrzené hmotné právo (nárok) [srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 763/2000].

Závěr, podle něhož jsou soudy v občanském soudním řízení povinny poskytnout účastníku řízení poučení výlučně o jeho procesních právech a povinnostech, a nikoliv o právu hmotném, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. ve vztahu k poučení o nedostatku věcné legitimace usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1335/2004, a ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 1426/2010, anebo nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod číslem 2, popřípadě usnesení Ústavního soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. I. ÚS 3544/12). Jeho přezkoumání tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Ani z námitky, podle níž bylo v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 42 Cm 25/2002 „konstatováno porušení předkupního práva“, nelze usuzovat na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka totiž přehlíží, že účastníky označeného řízení (jehož předmětem bylo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti KAVEX-GRANIT HOLDING, a. s.) nebyli všichni účastníci řízení v projednávané věci. Ostatně ani v případě, že by obě řízení byla vedena mezi týmiž účastníky, nelze (podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu) vyloučit, že soudy dospějí (ohledně jimi řešené předběžné otázky) k odlišným závěrům. Jakkoliv totiž obecně platí, že tam, kde soudy v různých věcech mezi týmiž účastníky řeší jako předběžnou stejnou otázku, by měly postupovat tak, aby při posuzování stejné skutečnosti nedospívaly k rozdílným právním závěrům, nelze (s přihlédnutím k tomu, že skutkový stav věci může být v různých řízeních zjištěn odlišně) vyloučit ani možnost, že si různé soudy vyřeší tutéž předběžnou otázku rozdílně (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3298/2011, uveřejněného pod číslem 50/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2016

JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací