Plný text
29 Cdo 2693/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně FlexiLease, s. r. o., se sídlem [adresa] a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D. advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) ŠIMEK 96, spol. s r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO] a 2) Ing. R. Š., oběma zastoupeným Mgr. Vladanem Valou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 616 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 336/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2013, č. j. 7 Cmo 46/2013-156, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.830,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce. III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.830,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. prosince 2012, č. j. 3 Cm 336/2012-112, Krajský soud v Brně zrušil k námitkám žalovaných směnečný platební rozkaz ze dne 12. října 2012, č. j. 3 Cm 336/2012-11, kterým původně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 369.962,- Kč s 6% úrokem od 21. května 2012 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
V posuzované věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tato otázka by měla být dovolacím soudem posouzena odchylně“.
Ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. by však prostřednictvím uvedené argumentace mohlo dojít jen tehdy, bylo-li by současně z obsahu dovolání patrné, od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení (v dovolání vymezené) právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2013 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se ovšem z dovolání nepodává.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovaným jejich náklady řízení. Ty v daném případě sestávají u každého ze žalovaných z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 23. srpna 2013), která podle ustanovení § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2013, činí (z tarifní hodnoty ve výši 369.962,- Kč) částku 9.780,- Kč, jež se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20 %, tj. na částku 7.824,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 1.706,- Kč tak dovolací soud přiznal každému ze žalovaných k tíži žalobkyně celkem 9.830,- Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2014
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu