Plný text
29 Cdo 2780/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce CACTON LIMITED, se sídlem 5th floor 86 Jermyn Street, Londýn, SW1Y 6AW, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 6654819, zastoupeného Mgr. Hanou Hřebenářovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, proti žalované V. J., zastoupené Mgr. Lenkou Čížovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] částky 68.175 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 443/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2015, č. j. 7 Cmo 35/2015-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 9. prosince 2014, č. j. 27 Cm 443/2012-68, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh žalované na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu ze dne 19. června 2012, č. j. 27 Cm 443/2012-4.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalovaná podala (dne 13. března 2014) návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu opožděně, tj. až po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty běžící ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámila (§ 50d odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustavení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno (výklad podání žalované ze dne 13. března 2014) Nejvyšší soud shledává (oproti mínění dovolatelky) souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 1306/2016.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí totiž platí, že pro posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. V ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka (podle jeho obsahu) bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.
Jestliže v poměrech dané věci soudy nižších stupňů vyhodnotily podání žalované ze dne 13. března 2014 jako návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu ve smyslu ustanovení § 50d o. s. ř., jejich závěr z výše uvedeného judikatorního rámce (se zřetelem k obsahu označeného podání) nijak nevybočil.
Nad rámec výše řečeného lze dodat, že ani (případné) posouzení podání žalované ze dne 13. března 2014 jako žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nemohlo pro žalovanou přivodit příznivější výsledek řízení, když (jak je zřejmé z obsahu spisu) i takový návrh žalované by byl zjevně opožděný (viz § 58 odst. 1 o. s. ř.)
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu