Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 2920/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce S. T., proti žalovaným 1) M. Z., zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem v [adresa] 2) BOWLE & BOWLING spol. s r.o., se sídlem [adresa] PSČ 100 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Bohuslavem Hubálkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 83/2011, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2012, č. j. 12 Cmo 391/2011-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 29. srpna 2011, č. j. 24 Cm 83/2011-78, ve znění usnesení ze dne 25. října 2011, č. j. 24 Cm 83/2011-84 a ze dne 3. února 2012, č. j. 24 Cm 83/2011-89, jímž Městský soud v Praze odmítl jako opožděné námitky prvního žalovaného podané dne 9. června 2010 proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 29. ledna 2009, č. j. 24 Sm 484/2008-12.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, ve kterém požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání prvního žalovaného tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 56/2002, uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání prvního žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu