Plný text
29 Cdo 3415/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobců a) Ing. J. D., b) Ing. A. P., a c) P. Ř., všichni zastoupeni Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. V. B., zastoupenému Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem v [adresa] částky 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 174/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. 14 Cmo 416/2011-357, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.026,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. března 2011, č. j. 25 Cm 174/2009-256, uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců 125.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výroky I. až III.), zamítl žalobu v části, v níž se každý ze žalobců domáhal zaplacení dalších 124.999,33 Kč s příslušenstvím (výroky IV. až VI.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců i žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatel Nejvyššímu soudu totiž nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by splňovala předpoklady vymezené ustanovením § 237 o. s. ř.
Vytýká-li odvolacímu soudu, že se nikterak nevypořádal s námitkou, podle níž ve věci rozhodoval nezákonný soudce, že žalobci určité skutečnost neprokázali, popř. určité skutečnosti ani netvrdili (a soud je ani nevyzval postupem podle § 118a o. s. ř.), a že soud „nerespektoval skutečnosti objektivně a nepochybně plynoucí z provedeného dokazování“, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.; uvedené námitky tudíž dovolání přípustným nečiní.
Zpochybňuje-li pak dovolatel výklad ujednání o smluvní pokutě, obsaženého ve smlouvách o převodu obchodního podílu, učiněný soudy nižších stupňů, vystihuje sice přípustný dovolací důvod, nicméně neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř., na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (ač tento předpoklad přípustnosti dovolání ohlašuje).
Nehledě k tomu Nejvyšší soud shledává výklad ujednání o smluvní pokutě učiněný soudy nižších stupňů souladným s výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84 (v němž Ústavní soud zdůraznil prioritu výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady). K výkladu pojmu „skutečnosti obchodní povahy“ srov. dále i např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 2022/2000, ze dne 17. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 617/2005 anebo ze dne 24. listopadu 2011, sp. zn. 21 Cdo 3478/2010.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Petr Š u k předseda senátu