Plný text
29 Cdo 343/2025-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce CAR POINT s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, proti žalovanému Durimenko s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 110 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Kateřinou Turnhöfer, LL.M., advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 160 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 74/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 5 Cmo 96/2024-350, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13.685,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 23. června 2022, č. j. 7 Cm 74/2022-25, uložil (původním) žalovaným [1) MMTB GROUP s. r. o. a 2) M. M.], aby společně a nerozdílně zaplatili (původnímu) žalobci (TOP RENT CAR s. r. o.) směnečný peníz ve výši 633.733,18 Kč s 6% úrokem od 12. května 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.112,44 Kč a náhradu nákladu řízení 65.733,50 Kč. Rozhodl tak o povinnosti žalovaných zaplatit směnku vystavenou v Praze dne 18. října 2019 prvním žalovaným na řad žalobce na směnečný peníz 633.733,18 Kč, splatnou 11. května 2022 v Karlových Varech u České spořitelny, a. s., za jejíž zaplacení převzal druhý žalovaný směnečné rukojemství (dále jen „směnka“).
Rozsudkem ze dne 21. března 2023, č. j. 7 Cm 74/2022-151, Městský soud v Praze k námitkám žalovaných směnečný platební rozkaz zrušil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.)
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2023. č. j. 5 Cmo 58/2023-169, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok); ve vztahu ke druhému žalovanému jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným (třetí výrok).
Rozsudkem ze dne 11. června 2024, č. j. 7 Cm 74/2022-285, Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným (MMTB GROUP s. r. o.) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Směnku, o jejíž platnosti neměly soudy pochybnost, podepsal za výstavce (žalovaného) J. M. na základě generální moci udělené mu výstavcem (jednajícím jednatelem M. M.).
2) Směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek žalobce za výstavcem ze smlouvy o nájmu motorového vozidla s možností následné koupě č. M230/2019 uzavřené dne 18. října 2019 mezi žalobcem (pronajímatelem) a žalovaným (nájemcem) [dále jen „smlouva“].
3) Předmětem smlouvy bylo vozidlo Audi RS7 Sportb. Q4.0 XY (dále jen „vozidlo“). Žalovaný se zavázal zaplatit mimořádné nájemné 150.000,- Kč (+ daň z přidané hodnoty) a dále 48 plateb po 27.939,- Kč (+ daň z přidané hodnoty); kupní cena vozidla činila 10.000,- Kč (+ daň z přidané hodnoty) [bod II. nájemné a kupní cena]. Dále se žalovaný zavázal (mimo jiné) na své náklady udržovat vozidlo v bezvadném technickém stavu, nést náklady vzniklé v důsledku porušení právních předpisů týkajících se provozu a užívání vozidla, včetně pokut; za každé porušení těchto předpisů si mohl žalobce účtovat „administrativní poplatek“ 450,- Kč (bod IV. způsob užívání vozidla). Veškeré závazky žalovaného ze smlouvy byly zajištěny blankosměnkou (s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti); žalobce byl oprávněn vyplnit směnečnou sumu ve výši veškerých splatných pohledávek za žalovaným (bod V. zajištění). Při porušení (označených) povinností žalovaným měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně (bod VI. úrok z prodlení, smluvní pokuta); žalobce byl oprávněn odstoupit od smlouvy při porušení (označených) povinností žalovaným; žalovaným byl v takovém případě povinen uhradit rozdíl mezi v hodnotě předmětu nájmu, kdy od zbytku neuhrazených plateb měla být odečtena kupní cena obdržená za prodej vozidla třetí osobě (bod VIII. odstoupení od smlouvy).
4) Vozidlo bylo předáno žalovanému bez provedení „technické prohlídky“; bylo „servisováno“ krátce po předání, poté znovu na přelomu měsíců prosince 2019 a ledna 2020; po dobu opravy trvající déle než jeden měsíc měl žalovaný k dispozici náhradní vozidlo. Žalovaný požádal o odpuštění pravidelných plateb, což žalobce odmítl vzhledem k charakteru smlouvy. V době, kdy s vozidlem disponoval žalovaný, udělily správní orgány celkem pět pokut za dopravní přestupky, které byly žalovanému postupně fakturovány; v lednu 2020 byla na vozidlo „namontována“ (k žádosti žalovaného) personalizovaná registrační značka „RS7 S0RRY“. V polovině roku 2020 se stal žalovaný účastníkem dopravní nehody, při níž byla poškozena zadní část vozidla; oprava trvala delší dobu (nutnost objednat speciální karbonové náhradní díly); žalovaný (opět) nemohl s vozidlem disponovat, přestal platit sjednané částky. Jednání o odkupu vozidla žalovaným (za částku 895.000,- Kč včetně daně z přidané hodnoty) nebylo úspěšné; žalobce prodej odmítl vzhledem k neuhrazeným dluhům ze smlouvy.
5) Žalobce odstoupil od smlouvy (dopisem ze dne 14. října 2020) z důvodu neuhrazení nájemného, nákladů vzniklých v souvislosti s úhradou pokut a ceny za vyhotovení registrační značky na přání. Žalovaný s odstoupením od smlouvy nesouhlasil; sám odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 27. ledna 2021, když od června 2020 neměl vozidlo k dispozici. V mezidobí žalobce vozidlo prodal třetí osobě za částku 698.140,37 Kč (bez daně z přidané hodnoty).
Na tomto základě soud prvního stupně ‒ cituje § 555, § 1746, § 2001, § 2005 odst. 2 a § 2208 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) ‒ dospěl k následujícím závěrům:
a) Smlouva (posuzováno podle obsahu) naplňuje charakteristické znaky finančního leasingu; jde o běžnou formu financování zejména nemovitostí či automobilů, kdy předmět leasingu je pořízen na náklady poskytovatele (žalobce), příjemce (žalovaný) uhradí tzv. leasingovou akontaci, následně platí pravidelné splátky a nakonec zaplatí „symbolickou“ kupní cenu a stane se vlastníkem předmětu leasingu.
b) Žalobce po právu odstoupil od smlouvy, jelikož žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy, když neudržoval dostatek finančních prostředků na „účtu s inkasem“, z něhož měly být placeny splátky (inkaso buď zrušil nebo splátky nebyly provedeny pro nedostatek peněz na účtu), a neuhradil žalobci částky zaplacené z titulu pokut za dopravní přestupky. Za stavu, kdy smlouva zanikla odstoupením ze strany žalobce, nebylo třeba se zabývat „údajným“ odstoupením žalovaného.
c) Zánik smlouvy neměl za následek zánik oprávnění žalobce doplnit blankosměnku dle vyplňovacího prohlášení (bod V. smlouvy). Směnečná suma (633.733,18 Kč) odpovídá výši zajištěných pohledávek žalobce za žalovaným ze smlouvy, přičemž sestává z částky 5.350,- Kč za zaplacené pokuty za dopravní přestupky spáchané v době, kdy měl žalovaný vozidlo k dispozici, včetně sjednaných administrativních nákladů, z částky 11.000,- Kč za registrační značku na přání (jde o náklad přímo vzniklý v souvislosti s vozidlem), z částky 138.604,- Kč jako dlužného nájemného za dobu od 18. června 2020 do 21. října 2020 [vzhledem k povaze smlouvy nešlo o „pouhé“ nájemné, nýbrž o „splátky hodnoty vozidla“, které měl žalovaný povinnost platit bez ohledu na to, zda mohl vozidlo užívat; případnou „slevu“ mohl „řádně započíst“ nebo se jí domáhat „soudní cestou“; uplatnil-li právo na prominutí nájemného za dva měsíce, nešlo o právní jednání splňující podmínky jednostranného započtení (nešlo o pohledávku „jistou a určitou“), další námitky vznesl až po vydání směnečného platebního rozkazu], z částky 342.809,63 Kč [rozdíl mezi výší sjednaných splátek a kupní cenou při následném prodeji (rozdíl mezi žalovaným navrhovanou kupní cenou a fakticky utrženou cenou zhruba 40.000,- Kč lze přičíst časovému odstupu a úzké skupině potencionálních kupců takto specifického vozidla), který nebyl dán účelovým prodejem pod cenou] a z částek 125.170,18 Kč (smluvní úrok z prodlení 0,05 % denně z dlužných částek do data splatnosti směnky (11. května 2022) a 10.800,- Kč (náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
d) Jednání žalobce dovršené odstoupením od smlouvy není rozporné s dobrými mravy ani zjevným zneužitím práva.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 5 Cmo 96/2024-350, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud s poukazem na obsah smlouvy (akontace, dohoda o měsíčních splátkách s následným prodejem vozidla za „symbolickou“ částku) uzavřel, že:
1) Šlo „operativní leasing“ dohodnutý za podmínek § 1746 odst. 2 o. z., u něhož byl předmět leasingu pořízen na náklady jeho poskytovatele (žalobce); měsíční platby tak „nevyjadřují pouze nájemné v pravém slova smyslu, ale postupné splátky hodnoty vozidla“. Potud odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. srpna 2024, sp. zn. 26 Cdo 1067/2024.
2) Žalobce (po právu) odstoupil (s účinky ex nunc) od smlouvy pro podstatné porušení povinností žalovaným; směnka plnila zajišťovací funkci i pro případ odstoupení od smlouvy, a to ve vztahu ke všem (dle věcně správného závěru soudu prvního stupně prokázaným) pohledávkám ze smlouvy, jejichž souhrn odpovídá výši směnečné sumy doplněné do blankosměnky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právních otázek, které odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl odchylně od (označené) judikatury Nejvyššího soudu, a to k povaze účinků odstoupení od leasingové smlouvy, konkrétně k okamžiku zániku vyplňovacího práva k blankosměnce, k přípustnosti analogického použití § 2318 o. z. (prominutí nájemného) v právním vztahu založeném leasingovou smlouvou, ke způsobu posouzení přiměřenosti ceny, za kterou leasingový pronajímatel po odstoupení od smlouvy prodal předmět leasingu třetí osobě, a k přípustnosti námitky podle čl. I. § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), v případě vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím právem.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěrů, podle nichž a) dohoda o vyplňovacím právu směnečném zanikla odstoupením od smlouvy (14. října 2020), pročež žalobce nebyl oprávněn vyplnit blankosměnku, b) pohledávka žalobce na zaplacení nájemného za období, kdy nemohl vozidlo užívat, nevznikla (právo na prominutí nájemného uplatnil dopisy ze dne 19. října 2020 a 27. ledna 2021, jakož i tím, že v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu odmítl nárok žalobce na zaplacení nájemného ve celé částce 138.604,- Kč), c) při určení propadu ceny vozidla soudy nevycházely z obvyklé ceny (tuto nezjišťovaly) a nemohly tak kvalifikovaně odpovědět na otázku, zda se prodejní cena podstatně neodlišovala od ceny obvyklé, d) soudy nepřípustně zahrnuly do směnečné sumy i částku z titulu nákladů na registrační značku na přání, které vznikly mimo smlouvu, a částku z titulu „údajných“ dopravních přestupků (v řízení nebylo prokázáno, že by porušil právní předpisy „v souvislosti s provozem nebo užívám vozidla“, ať již sám nebo kdokoli jiný), a e) vzhledem k výše uvedenému nevznikl ani nárok žalobce na smluvní úroky z prodlení. Konečně dovolatel poukazuje na časovou prodlevu mezi odstoupením od smlouvy a vyplněním blankosměnky.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobce má rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
V replice k vyjádření žalobce dovolatel setrvává na argumentaci obsažené v dovolání a dále polemizuje s vyjádřením žalobce.
V průběhu dovolacího řízení Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. září 2026, sp. zn. 29 Cdo 343/2025, rozhodl, že v řízení na straně žalobce bude pokračováno se společností CAR POINT s. r. o. (§ 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 185 o. z.); dále v době po podání dovolání změnil žalovaný obchodní firmu z MMTB GROUP s. r. o. na Durimenko s. r. o. Tyto změny Nejvyšší soud zohlednil při označení účastníků řízení v záhlaví rozhodnutí.
V rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výrokům o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Ve vztahu k potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že:
1) Z obsahu smlouvy (viz ujednání obsažená v bodu V.5.1. a VIII.8.1 a VIII.8.4) zjevně plyne, že odstoupení od smlouvy nemělo vliv na existenci oprávnění (původního) žalobce vyplnit blankosměnku.
K možnosti smluvních stran sjednat si (v mezích obecných korektivů) pro případ odstoupení od smlouvy jeho účinky a způsob vypořádání závazku odchylně od úpravy v zákoně č 89/2012 Sb., občanském zákoníku, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020, a bod 57. důvodů rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023, uveřejněného pod číslem 15/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K trvání smluveného zajištění blankosměnkou i po odstoupení od smlouvy viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 1999, sp. zn. 32 Cdo 1066/98.
2) Rozsah vyplňovacího práva co do výše směnečné sumy (viz bod V.5.1. smlouvy) byl určen jednak jako „veškeré závazky nájemce k platbě dle smlouvy“ [pro účely dané věci viz body II.2.1. platby nájemného a kupní cena, 4.4 f) náklady vzniklé z porušení právních předpisů, které se týkají provozu a užívání vozidla, včetně pokut či jiných důsledků přestupkových, správních či soudních řízení a (sjednaných) administrativních poplatků, VI. úrok z prodlení, smluvní pokuta a VIII.8.4. „propad hodnoty“], jednak „pro vyloučení pochybností“ jako všechny splatné pohledávky, které bude mít ke dni vyplnění směnky za nájemcem (viz pohledávka z titulu nákladů na registrační značku na přání, jež následně vznikla v souvislosti s právy a povinnostmi založenými smlouvou).
Obecně k možnosti ujednání, podle něhož blankosměnka zajišťuje splnění všech pohledávek konkrétního věřitele za dlužníkem, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2007, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, uveřejněný pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) Dovoláním nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, podle něhož měsíční platby představují (i) postupné splátky hodnoty vozidla; situace předvídaná v § 2318 odst. 2 o. z. zjevně nemohla mít vliv na sjednanou hodnotu (cenu) vozidla (viz též § 492 odst. 1 o. z.). Potud nelze přehlédnout ani skutečnost, že strany smlouvy výslovně vyloučily užití § 2322 až § 2325 o. z. (bod IX.9.4.) a vozidlo žalovaný nemohl užívat (též) v důsledku dopravní nehody.
K tomu, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže, srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř., důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, jakož důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Současně platí, že jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle § 237 o. s. ř., je dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního nebo v rovině práva hmotného) [§ 241a odst. 1 o. s. ř.]. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že žalovaný ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (č. l. 28 až 30) ve vztahu ke kauze směnky namítl „neexistenci dluhu“; popřel, že by měl ze smlouvy dluh z titulu nájemného, když zaplatil vše, k čemu byl povinen. Za stavu, kdy obsah smlouvy nevzbuzuje žádné pochybnosti o vzniku povinnosti žalovaného platit měsíční splátky, a kdy žalovaný ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nijak nekonkretizoval důvod (byť jen částečného) zániku této povinnosti, bylo následné (po lhůtě určené § 175 odst. 1 o. s. ř.) doplnění procesní obrany žalovaného (viz argumentace prominutím nájemného) pro posouzení správnosti směnečného platebního rozkazu právně bezvýznamné.
K tomu obecně srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, a ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněné pod čísly 101/2009 a 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 101/2009“ a „R 3/2010“), podle nichž musí žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvést vše, co proti němu namítá, a předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.
4) Vznik pohledávek za žalovaným vztahujících se k dopravním přestupkům [viz plnění (původního) žalobce na základě předložených výzev k zaplacení pokut za dopravní přestupky spočívající v nesprávném parkování vozidla a opakovaném překročení povolené rychlosti (zadokumentovanými automatizovanými technickými prostředky) v době, kdy měl žalovaný vozidlo k dispozici] a k nákladům na zřízení registrační značky na přání dovolatel (nepřípustně) zpochybňuje hodnocení důkazů a skutková zjištění soudů nižších stupňů. Srov. např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněných odkazů na nálezy Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, a ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16.
5) Závěry obsažené v R 101/2009 a R 3/2010 se prosadí i ve vztahu ke kauzální námitce ohledně smluvního úroku z prodlení, včetně nákladů s uplatněním pohledávky, když ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný namítl jen to, že nevznikly pohledávky, ze kterých je „dluh v podobě příslušenství odvozován“. K „otálení“ s vyplněním blankosměnky neobsahují včasné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nic.
6) Konečně argumentace týkající se dovolatelem akcentovaného „rozporu“ určené výše „propadu ceny“ vozidla není způsobilá založit přípustnost dovolání již proto, že: a) v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu dovolatel vznesl pochybnost o tom, zda částka, za kterou žalobce prodal vozidlo třetí osobě, byla přiměřená jeho hodnotě [a nikoli, zda se podstatně odlišovala od ceny obvyklé (viz dovolání)], b) soudy nižších stupňů srozumitelně a přijatelně odůvodnily rozdíl mezi prodejní cenou a cenovou nabídkou žalovaného, který řádně neplnil závazky ze smlouvy, a c) cenová nabídka žalovaného nepředpokládala úhradu dosud nezaplacených splátek (splatných před zánikem smlouvy). Nelze přehlédnout ani to, že žalovaný, ač mu bylo z žaloby známo, z jakých částek sestává směnečná suma, v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu neuvedl, jakou částku v tomto směru považuje „za přiměřenou“ (neexistenci „dluhu“ dovozoval z toho, že žalobce nebyl oprávněn odstoupit od smlouvy a prodat vozidlo; jinak se omezil na konstatování, že „tvrzený rozdíl je nepřezkoumatelný“).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátkou za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 27. ledna 2025), která podle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu sepisu vyjádření, činí (z tarifní hodnoty 635.845,62 Kč) částku 10.860,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 450,- Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); s připočtením 21% daně z přidané hodnoty celkem činí 13.685,10 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mlže se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 9. 2026
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu