Plný text
29 Cdo 353/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domu J. Plachty 173,174,175, Ústí nad Labem, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Soňou Rákosovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 400 01, proti žalovaným 1) E. Z., a 2) E. Z., o zaplacení 36.135,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 476/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. září 2010, č. j. 9 Co 799/2008-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. srpna 2008, č. j. 14 C 476/2002-128 uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 32.118,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení do částky 4.017,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem změnil odvolací soud k odvolání žalovaných výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že „zamítl žalobu co do částky 459,- Kč s příslušenstvím“, ve zbývající části výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním - jakožto mimořádným opravným prostředkem - napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalovaných směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a není proto podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl (od 1. července 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu