Plný text
29 Cdo 361/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti žalované S. V., zastoupené JUDr. Boženou Konvalinkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 218/2010, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2016, č. j. 12 Cmo 40/2015-219, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalované proti výroku usnesení ze dne 10. června 2016, č. j. 12 Cmo 40/2015-219, jímž Vrchní soud v Praze odmítl námitku podjatosti JUDr. J. J., se zastavuje. II. Jinak se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. června 2016, č. j. 12 Cmo 40/2015-219, odmítl námitku podjatosti uplatněnou žalovanou vůči soudci Městského soudu v Praze JUDr. Jindřichu Jabornickému (výrok I.), a potvrdil usnesení ze dne 19. ledna 2015, č. j. 50 Cm 218/2010-175, kterým Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – zastavil řízení o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2012, č. j. 12 Cmo 418/2011-87.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, domáhajíc se jeho zrušení.
Řízení o „dovolání“ žalované proti výroku, jímž odvolací soud odmítl námitku vyloučení JUDr. J. J., Nejvyšší soud pro (neodstranitelný) nedostatek funkční příslušnosti zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 a § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněného pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016.
Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve vztahu k potvrzujícímu výroku o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, jde-li o řešení otázky, zda splňuje předpoklady pro (úplné) osvobození od soudního poplatku za dovolání (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 359/2017); jinak rozhodnutí odvolacího soudu zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jak byla shrnuta např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 5034/2016.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu