UsneseníZrušenoKategorie E - rutinníObčanské↪ 11× citováno

Spisová značka

29 Cdo 3652/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2014-11-27ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3652.2014.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nejvyšší soud odmítl dovolání, protože dovolatel v něm obligatorně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyžaduje konkrétní vymezení, od kterého řešení právní otázky (učiněného dříve) se má dovolací soud odchýlit, nestačí jen obecné tvrzení, že otázku má posoudit jinak či pouze citovat § 237 o. s. ř. Dovolací řízení proto nebylo možné projednat.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 3652/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelů a) JUDr. J. B., b) Ing. L. D., a c) Ing. V. K., všichni zastoupeni JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, za účasti společnosti HOTEL ČECHIE PRAHA, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, o určení nicotnosti usnesení valných hromad a o určení, že hromadné akcie společnosti HOTEL ČECHIE PRAHA, a. s. nejsou akciemi, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 153/2012, o dovolání společnosti HOTEL ČECHIE PRAHA, a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2014, č. j. 7 Cmo 86/2013-64, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2012, č. j. 81 Cm 153/2012-34, zamítl návrh na zahájení řízení v části, jíž se navrhovatelé domáhají určení nicotnosti usnesení valných hromad společnosti HOTEL ČECHIE PRAHA, a. s. (dále jen „společnost“) konaných v letech 2004 až 2009 (výrok I.) a rozhodl, že v řízení o zbývající části návrhu bude pokračovat po právní moci výroku I. (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením zrušil Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně v I. výroku a věc mu v tomto rozsahu vrátil zpět.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Dovolatelka k předpokladům přípustnosti uvádí, že „ve věci existuje rozhodnutí, jímž se odvolací řízení končí, přičemž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“.

Argument, podle kterého „má být otázka hmotného práva dovolacím soudem posouzena jinak“ (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem) významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací