Plný text
29 Cdo 373/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele Z. K., zastoupeného Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 680 01, za účasti společnosti INTERKONTAKT, spediční a obchodní servis, spol. s r. o., se sídlem ve [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Miroslavem Keršnerem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 680 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 255/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. září 2013, č. j. 5 Cmo 136/2013-91, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. ledna 2013, č. j. 35 Cm 255/2012-48, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti INTERKONTAKT, spediční a obchodní servis, spol. s r. o. (dále jen „společnost“), konané dne 30. března 2012 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, „ve správném znění“ tak, že se neplatnost usnesení valné hromady společnosti nevyslovuje (první výrok), změnil je ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
Závěr, podle kterého společnost doručuje pozvánku na valnou hromadu společníku na adresu uvedenou v seznamu společníků, a to i tehdy, udělí-li společník třetí osobě plnou moc k zastupování na valných hromadách, jestliže současně společnost nepožádá, aby mu byla pozvánka doručována na jinou adresu (než adresu uvedenou v seznamu společníků), plyne z § 129 odst. 1 a § 118 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jakož i ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 590/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2010, pod číslem 67, usnesení ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2013, pod číslem 126, či obdobně usnesení ze dne 20. září 2006, sp. zn. 29 Odo 634/2005, která jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
K doručení pozvánky společníku srov. dále např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 1429/2006 uveřejněné pod číslem 22/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a k okamžiku doručení zásilky prostřednictvím držitele poštovní licence např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2013, pod číslem 37.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož nesoulad obsahu pozvánky a přijatého usnesení valné hromady je v poměrech projednávané věci porušením právního předpisu, které nemělo závažné právní následky, Nejvyšší soud shledává souladným s § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. a ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, či ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012). Dovolatel se v tomto směru ostatně omezuje na pouhé obecné tvrzení, že jeho práva byla (chybou v pozvánce) podstatně porušena, aniž tvrdí, jakým způsobem.
Námitkou, podle níž nebyl s přijatým usnesením obeznámen, dovolatel nevystihuje přípustný dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť brojí toliko proti opačnému skutkovému závěru soudů nižších stupňů. Nehledě k uvedenému je otázka následného doručení usnesení přijatých valnou hromadou společníku pro posouzení jejich platnosti zásadně bez právního významu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2014
JUDr. Petr Š u k předseda senátu