Plný text
29 Cdo 3800/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, proti žalovanému Pražskému stavebnímu bytovému družstvu, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Marcelou Karešovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 12/2008, o vydání klíčů, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2015, č. j. 14 Cmo 38/2009-189, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 16. října 2008, č. j. 74 Cm 12/2008-106, Městský soud v Praze zamítl návrh na uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci ve výroku specifikované klíče (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem – poté kdy bylo jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, č. j. 29 Cdo 3783/2012-172, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na jeho webových stránkách – usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil, ve výroku II. o nákladech řízení je zčásti změnil a zčásti potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Za situace, kdy dovolatel poukazuje toliko na to, že se ze smlouvy o převodu členských práv z 1. prosince 2005 podává údaj o úplatnosti převodu, aniž by v průběhu řízení či v dovolání tvrdil, že úplata za převod byla sjednána ústně (a vysvětlil v jaké formě a výši), je závěr odvolacího soudu o neplatnosti této smlouvy v souladu se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Vady řízení pak s účinností od 1. ledna 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proto nemůže učinit přípustným ani námitka, podle níž odvolací soud nezohlednil, že soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnosti dle § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatel v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. F. C. senátu