Usnesení↪ 3× citováno

Ústavní stížnost IV. ÚS 3613/11 (podána 12. 2. 2011): výsledek zatím nemáme k dispozici.

Spisová značka

29 Cdo 3938/2010

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2011-09-27ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3938.2010.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 3938/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky společnosti Ovidius CZ, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 16000, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Petrem Zimou, advokátem se sídlem v [adresa] za účasti 1) nkt cables, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], a 2) nkt cables s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Lucií Sabolovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Karolinská 661, PSČ 186 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a smlouvy o převzetí obchodního jmění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 62/2005, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2010, č. j. 7 Cmo 335/2008-111, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit druhému účastníku na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do rukou Mgr. Lucie Sabolové, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2008, č. j. 22 Cm 62/2005-90, kterým tento soud zastavil řízení, „upřesnil“ výrok o náhradě nákladů řízení tak, že navrhovatelka je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení druhému účastníku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé. Ani ustanovení § 238, 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; nestanoví-li zákon možnost podat dovolání, pak jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož Nejvyšší soud dovolání navrhovatele odmítl, vzniklo nkt cables s. r. o. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny advokátky za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež při jednom úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) činí podle § 7 písm. g), § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 3.750,- Kč, náhrady paušálních výdajů v částce 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % v částce 810,- Kč. Celkem tedy Nejvyšší soud druhému účastníku přiznal na náhradě nákladů dovolacího řízení k tíži společnosti navrhovatele částku 4.860,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. září 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací