Plný text
29 Cdo 4068/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce B. d. Č., zastoupeného JUDr. T. D., advokátem, proti žalované J. J., zastoupené Mgr. V. M., advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 186/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2007, č. j. 11 Co 458/2006-81, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2007, č. j. 11 Co 458/2006-81 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. března 2006, č. j. 16 C 186/2004-43, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 17. března 2006, č. j. 16 C 186/2004-43, kterým Okresní soud v Ostravě uložil žalované vyklidit byt v přízemí domu na ulici Č. v O.-Z. (dále jen „byt“) a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž P. Ž. podal 9. srpna 2002 přihlášku za člena žalobce, téhož dne představenstvo žalobce rozhodlo o přidělení bytu jmenovanému a byla uzavřena nájemní smlouva, aniž by byl - v souladu s článkem 6 bodu 6 stanov žalobce z 9. července 2001 (dále jen „stanovy“) - přijat za člena žalobce. Rozhodnutí o přijetí P. Ž. za člena žalobce nelze dovodit ani ze zápisu z členské schůze konané 25. listopadu 2002. Nebyl-li P. Ž. přijat za člena žalobce, nemohl převést členská práva a povinnosti v družstvu dohodou o převodu členských práv a povinností uzavřenou se žalovanou 21. srpna 2002 (dále jen „dohoda o převodu“). Žalovaná vyplnila přihlášku za člena žalobce již 21. června 2002, smlouva o nájmu bytu s ní byla uzavřena 21. srpna 2002. Zápisy z členských schůzí družstva nebylo prokázáno přijetí žalované za členku žalobce podle článku 6 bodu 6 stanov.
Odvolací soud považoval za správný i závěr, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu. Uvedl, že podmínky vzniku členství upravuje obecně obchodní zákoník v ustanovení § 227 odst. 2 a 4, blíže pak stanovy, podle nichž členství vzniká za trvání družstva buď přijetím za člena na základě písemné přihlášky a složením základního členského vkladu, nebo převodem a přechodem členství, případně jiným způsobem stanoveným zákonem. O žádnou z těchto možností nešlo. I kdyby bylo prokázáno tvrzení o konání členské schůze v červnu 2002, která rozhodla o jiném způsobu přijímání nových členů družstva, šlo-li o obsazování bytů po neplatičích, muselo by toto rozhodnutí členské schůze vést ke změně stanov, což nebylo tvrzeno ani prokázáno.
Podal-li P. Ž. přihlášku za člena družstva 9. srpna 2002, mohlo být o jeho přijetí rozhodnuto nejdříve na nejbližší členské schůzi konané 25. listopadu 2002. K tomuto datu podala přihlášku i žalovaná, ze zápisu o konání této členské schůze nelze proto postavit najisto, zda byl za člena družstva přijat P. Ž. či žalovaná, a to ani za předpokladu, že by soud uvěřil ručně psanému zápisu z této členské schůze. Tvrzení, že P. Ž. byl členem družstva, nebylo prokázáno. Vzhledem k tomu nemohl členská práva a povinnosti převést na žalovanou dohodou o převodu. Nebylo prokázáno ani přijetí žalované na základě podané členské přihlášky. Žalované tak členství v družstvu nevzniklo převodem členských práv a povinností ani přijetím za člena žalobce, byť jejím úmyslem bylo nabýt členství v družstvu převodem členských práv a povinností dohodou uzavřenou s P. Ž. jak o tom svědčí platba 6.000,- Kč za tento úkon žalobci a skutečnost, že převod členských práv a povinností z P. Ž. je uveden i v nájemní smlouvě uzavřené mezi účastníky 21. srpna 2002.
K (ne)platnosti smlouvy o nájmu bytu odvolací soud uvedl, že tato byla jednak uzavřena na základě skutečnosti, jež byla „shledána neúčinnou“, jednak byla za pronajímatele podepsána pouze předsedkyní představenstva, přestože stanovy vyžadovaly podpisy alespoň dvou členů představenstva, když šlo o právní úkon, u kterého zákon vyžaduje písemnou formu (§ 686 odst. 1 občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“). Skutečnost, že žalobce jednal se žalovanou jako s nájemkyní a žalovaná platila a platí nájemné, není pro posouzení věci významná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že dohodu o převodu uzavřela s P. Ž. poté, kdy jí jmenovaný předložil doklady vyhotovené žalobcem, které potvrzovaly existenci jeho členství v družstvu, tj. rozhodnutí žalobce z 9. srpna 2002 o přidělení bytu jmenovanému jako členu družstva, přihlášku do družstva z téhož dne a evidenční list nájemného. To, že je členkou družstva na základě dohody o převodu, následně potvrdil sám žalobce např. potvrzením na této dohodě, uzavřením nájemní smlouvy k bytu a evidenčním listem nájemného vystaveným pro dovolatelku jako členku žalobce. Zdůrazňuje, že za převod členských práv a povinností uhradila žalobci poplatek 6.000,- Kč, následně s ní žalobce uzavřel nájemní smlouvu k bytu. Namítá, že P. Ž. splnil podmínky požadované žalobcem pro přijetí za člena družstva, když podal přihlášku za člena družstva a zaplatil částku 70.000,- Kč požadovanou žalobcem na úhradu zůstatkové hodnoty, majetkové účasti, základního členského vkladu, příspěvku do nedělitelného fondu a administrativního poplatku. Na členské schůzi konané 25. listopadu 2002 byli členové družstva informováni o přijetí nových členů pro obsazení bytů po neplatičích nájemného na základě rozhodnutí představenstva. Přijetí nových členů družstva bylo projednáno a všichni přítomní členové s přijetím souhlasili. Žalobcem předložený strojem psaný zápis z této schůze považoval soud za neplatný, protože nebyl podepsán „oprávněnou osobou“.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda nenabyla členský podíl v družstvu podle ustanovení § 446 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) s ohledem na okolnosti případu. Má za to, že na úplatnou dohodu o převodu členských práv a povinností se vztahuje úprava kupní smlouvy v obchodním zákoníku. Zdůrazňuje, že ona i P. Ž. byli žalobcem ujišťováni o tom, že P. Ž. je členem družstva. Má-li žalobce nyní zato, že nebylo rozhodnuto o přijetí P. Ž. či dovolatelky za člena, není jasné, proč tak dosud neučinil na základě podaných přihlášek a po splnění podmínek zájemců o členství. Nesouhlasí rovněž se závěrem o neplatnosti nájemní smlouvy s tím, že uzavírání nájemních smluv bytovým družstvem se svými členy je běžnou činností. Vadu řízení dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud - ani soud prvního stupně - neprovedly důkazy jí navržené.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovolání je přípustné.
Nejvyšší soud v rozsudku uveřejněném pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož ustanovení § 446 obch. zák. o nabytí věci od nevlastníka, nelze použít pro nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Uvedený závěr se plně prosadí i v poměrech družstva. Námitka dovolatelky, podle níž v případě, že se P. Ž. nestal členem družstva, nabyla členská práva a povinnosti v souladu s ustanovením § 446 obch. zák., tudíž důvodná není.
Nicméně okolnosti vzniku členství žalované dohodou o převodu členských práv a povinností tak, jak byly zjištěny soudy obou stupňů, svědčí o tom, že žalobce svým jednáním způsobil, že žalovaná se nestala členkou družstva a nesvědčí jí platný titul k užívání družstevního bytu, přestože byla žalobcem opakovaně utvrzována v tom, že je členkou družstva a že členem družstva byl i P. Ž. Přitom situaci, že převodce členských práv a povinností ve skutečnosti (dle závěru odvolacího soudu) členem družstva nebyl, žalovaná nijak nevyvolala, nemohla ji ovlivnit, ale ani zjistit, protože při uzavírání dohody o převodu vycházela z listin vystavených žalobcem a předložených jí převodcem, podle nichž byl žalobcem považován za člena družstva. Za těchto okolností se měl odvolací soud zabývat tím, zda nárok na vyklizení žalobce není uplatňován v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Neučinil-li tak, je jeho posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu