Plný text
29 Cdo 4161/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky A. P., zastoupené JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 160 00, za účasti 1) Ing. P. M., zastoupeného JUDr. Karlem Vrzáněm, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 160 00, a 2) SONITA – TECHNOS s. r. o. "v likvidaci", se sídlem [adresa] PSČ 100 00, identifikační číslo osoby [IČO], o umožnění nahlédnutí do účetnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 166/2011, o dovolání Ing. P. M., zastoupeného JUDr. Františkem Novotným, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. 14 Cmo 21/2013-114, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil k odvolání Ing. P. M. usnesení ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 74 Cm 166/2011-102, jímž Městský soud v Praze nepřipustil přistoupení Ing. P. M. jako vedlejšího účastníka do řízení na straně prvního účastníka.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. M. dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož předmětné řízení (v němž se navrhovatelka jakožto společnice domáhá, aby jí bylo umožněno nahlédnout do účetních dokladů společnosti SONITA – TECHNOS s. r. o. "v likvidaci", a pořídit jejich kopie) je řízením podle § 9 odst. 3 písm. g/ a § 200e o. s. ř., odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 7, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 703/2011, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Taktéž závěr, podle něhož v řízeních vypočtených v § 120 odst. 2 o. s. ř. není tzv. vedlejší účastenství (§ 93 o. s. ř) přípustné, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 1999, pod číslem 73, ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007, ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1259/2009 nebo ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3880/2009).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. února 2014
JUDr. P. Š. senátu