Plný text
29 Cdo 4162/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně EGERMANN, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 110 01, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ivanou Psůtkovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] proti žalovanému JUDr. P.W., PhD., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně EGERMANN EXBOR - NOVOBOR společnost s ručením omezeným, identifikační číslo osoby [IČO], o vyloučení majetkových práv a věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 3/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č. j. 15 Cmo 379/2008-761, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v napadených výrocích I. a III. rozsudek ze dne 12. září 2008, č. j. 35 Cm 3/2004-683, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných ochranných známek a movitých věcí (dále jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně EGERMANN EXBOR - NOVOBOR společnost s ručením omezeným, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO] (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné právní otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nepředkládá.
Nejvyšší soud předesílá, že při posuzování přípustnosti dovolání nemohl přihlédnout k podání dovolatelky ze dne 21. července 2010, označenému jako „doplnění dovolání“, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je ve smyslu ustanovení § 242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolatelce uplynula v červnu 2009.
Námitka, podle níž „celé řízení o prohlášení konkursu ... trpí nezhojitelnou vadou“, neboť nebyl podán „žádný návrh na jeho zahájení“, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným už proto, že v řízení o žalobě podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), se soud správností procesního postupu konkursního soudu předcházejícího vydání usnesení o prohlášení konkursu ani správností usnesení o prohlášení konkursu zabývat nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2006, sp. zn. 29 Odo 242/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2006, pod číslem 121). Nehledě k tomu Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že absence návrhu na prohlášení konkursu vliv na trvání konkursu v dalších fázích konkursního řízení (po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně) nemá.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je šestiměsíční lhůtu podle ustanovení § 15 odst. 1 ZKV nutno počítat od podání návrhu věřitele na prohlášení konkursu, a to bez ohledu na to, že konkursní soud (poté, kdy další návrh podal i dlužník sám) vydal usnesení o zastavení řízení o návrhu věřitele pro nezaplacení zálohy na náklady konkursu, plyne zcela zřetelně z ustanovení § 15 odst. 1 a § 4 odst. 1 a odst. 4 ZKV (ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek úpadkyně) a je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v obdobných souvislostech (při výkladu ustanovení § 4 a § 5a ZKV) např. v usnesení ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5403/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 41.
Ani námitka, podle níž žalovaný správce konkursní podstaty přijal plnění ze smlouvy, jíž soudy shledaly neúčinnou podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Závěr, podle něhož případné poskytnutí plnění podle smlouvy nemá vliv na posouzení, zda byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, je zjevný a plyne i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3680/2007, jež je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Konečně námitkou, že část sporných movitých věcí nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 2. září 1996, dovolatelka polemizuje s opačným skutkovým závěrem soudů nižších stupňů, podle kterého toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který nemá v případě dovolání, jež může být přípustné toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu