UsneseníOdmítnutoKategorie D - omezený významObčanské↪ 3× citováno

Ústavní stížnost IV. ÚS 3726/17 (podána 29. 11. 2017): odmítnuto (usnesení ze dne 16. 1. 2018).

Spisová značka

29 Cdo 4224/2017

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2017-09-13Zpravodaj: JUDr. Zdeňka KrčmářeECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4224.2017.1
Další údaje
Předmět řízení: Poplatky soudní InsolvenceSenát: JUDr. Zdeňka Krčmáře (předseda), Mgr. Milana Poláška, Mgr. Tomáše Brauna

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dlužník s dispozičními oprávněními je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích týkajících se majetku náležejícího do majetkové podstaty nebo uspokojovaných z tohoto majetku až od okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodne o jeho úpadku. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odpovídalo ustálené judikatuře.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 4224/2017

USNESENÍ

N. soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], proti žalovanému Ing. F. Č., zastoupenému Mgr. Evou Štauderovou, advokátkou, se sídlem ve [adresa] částky 4.276.374 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 154/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2017, č. j. 5 Cmo 419/2016-185, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Směnečným platebním rozkazem ze dne 31. srpna 2015, č. j. 56 Cm 154/2015-21, uložil Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) žalovanému (Ing. F. Č.), aby do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil žalobci (UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a. s.) směnečný peníz 4.276.374 Kč s 6% úrokem od 19. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 14.254,58 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 292.758,50 Kč.

[2] K námitkám žalovaného soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. května 2016, č. j. 56 Cm 154/2015-88:

1/ Ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz (bod I. výroku).

2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů „námitkového“ řízení částku 124.872 Kč (bod II. výroku).

[3] Usnesením ze dne 8. srpna 2016, č. j. 56 Cm 154/2015-120, soud prvního stupně:

1/ Zastavil (pro neuhrazení soudního poplatku z odvolání) řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. května 2016 (bod I. výroku).

2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

[4] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. května 2017, č. j. 5 Cmo 419/2016-185:

1/ Potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. srpna 2016 (první výrok).

2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[5] Proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení odvolacího řízení, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, namítá, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř., a požaduje, aby N. soud napadené rozhodnutí změnil tak, aby vyznělo v tom duchu, že odvolací řízení se nezastavuje.

[6] N. soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

[7] Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky (výkladu ustanovení § 11 odst. 2 písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) je napadené rozhodnutí souladné s judikaturou N. soudu, konkrétně s usnesením N. soudu ze dne 30. března 2017, sp. zn. 33 Cdo 2055/2015 (dostupným na webových stránkách N. soudu).

[8] T. N. soud uzavřel (při výkladu ustanovení § 11 odst. 2 písm. q/ zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2011, obsahově identického s nynějším § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích), že dlužník s dispozičními oprávněními je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, až od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka).

[9] V argumentech předestřených dovolatelem N. soud důvod ke změně této judikatury neshledal.

[10] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. září 2017

JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací