Plný text
29 Cdo 43/2025-2636
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. G. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. H. M. v právní věci žalobců a) Ing. K. K., se sídlem v [adresa] jako insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s. r. o., identifikační číslo osoby [IČO], a b) Alibaba a sedem zbojníkov, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 022 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby [IČO], obou zastoupených JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) V. H., zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem, se sídlem v [adresa] 2) P. S., zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 500 03, o zaplacení částky 53.812,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 182/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. srpna 2024, č. j. 22 Co 74/2024-2498, takto:
I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 23. října 2023, č. j. 9 C 182/2007-2408, uložil prvnímu žalovanému (V. H.), aby zaplatil žalobci a) [Ing. K. K., jako insolvenčnímu správci dlužníka ANIDOR s. r. o.] částku 53.812,70 Kč s (označeným) zákonným úrokem z prodlení za dobu od 12. září 2007 do zaplacení, s tím, že tato povinnost zaniká v rozsahu případného plnění zaplaceného (původně) třetím žalovaným (Ing. D. J., jako správcem konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.) žalobci a) dle výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. května 2019, č. j. 22 Co 343/2015-1960 (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce b) [Alibaba a sedem zbojníkov, s. r. o., kterému (původní) žalobce (ANIDOR s. r. o.) smlouvou ze dne 28. ledna 2011 postoupil pohledávku za druhým žalovaným (P. S.); srov. dále usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ‒ pobočky v Pardubicích ze dne 14. září 2011, č. j. 22 Co 480/2010-523)] domáhal vůči druhému žalovanému zaplacení částky 53.812,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. září 2007 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalobce b) a prvního žalovaného rozsudkem ze dne 27. srpna 2024, č. j. 22 Co 74/2024-2498, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a IV. (první výrok), změnil tento rozsudek ve výrocích I. a III. tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal vůči prvnímu žalovanému zaplacení částky 53.812,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. září 2007 do zaplacení, a uložil žalobci a) zaplatit prvnímu žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 106.180,- Kč (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odkazuje na § 8 odst. 2, § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), a na § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu ‒ dospěl (mimo jiné) k následujícím závěrům:
1) K předpokladům vzniku obecné občanskoprávní odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu patří porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění. První tři předpoklady jsou objektivního charakteru a důkazní břemeno ohledně nich leží na poškozeném; zavinění je subjektivní povahy a jeho existence se ve formě nevědomé nedbalosti předpokládá; naopak škůdce prokazuje, že škodu nezavinil.
2) Obecně platí, že pohledávky za konkursní podstatou mají být hrazeny v termínech své splatnosti; mohou však nastat situace, kdy tento způsob jejich uspokojování nebude možný. Není vyloučeno ani to, že v souladu s požadavkem odborné péče bude i takový postup, jehož prostřednictvím správce konkursní podstaty uspokojí některé z pohledávek za podstatou dříve než jiné pohledávky za podstatou se stejným nebo dřívějším termínem splatnosti, nebo uspokojí některé z pohledávek za podstatou zcela v době, kdy se v konkursní podstatě již nenachází dostatek prostředků k uspokojení ostatních pohledávek za podstatou; bude záviset na posouzení, zda tím neodvrací možnou (vyšší) újmu na majetku konkursní podstaty nebo naopak nezajišťuje možný (vyšší) příjem konkursní podstaty.
3) V dané věci žalobci „spojili žalobu na náhradu škody proti správcům konkursní podstaty zároveň s uplatněním nároku proti konkursní podstatě, o kterém tvrdili, že se jedná o nárok zapodstatový“. Spornost nároku (z titulu nákladů za vyvážení odpadu z podniku úpadce za období od 12. září 2005 do konce roku 2005) byla odstraněna „až více než 10 let po podání žaloby“.
4) V řízení lze přihlížet jen k žalobci tvrzeným porušením povinností „ze strany správce konkursní podstaty“, které nastaly do dne uplatnění nároku před soudem (ke dni podání žaloby), když v průběhu řízení „nedošlo“ ke změně (rozšíření) žaloby. V úvahu tak přichází pouze posouzení toho, zda žalovaní porušili své povinnosti, když nezajistili, aby do doby pravomocného rozhodnutí o nároku žalobců za podstatou zůstalo v konkursní podstatě dostatek finančních prostředků k uspokojení žalobou uplatněné pohledávky.
5) Dne 19. prosince 2007 uzavřeli druhý žalovaný (jako správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.), společnosti Darren s. r. o., RANDA s. r. o., ANIDOR s. r. o. (všechny jednající jednatelem Ing. M. S.) a Ing. M. S. dohodu o narovnání. Předmětem této dohody byly (mimo jiné) i nároky z titulu vyvezených odpadů úpadce k tíži společnosti ANIDOR s. r. o. Jakkoli ke splnění této dohody nedošlo, „byla plněna v dohodě uzavřená finanční plnění, a to v řádu miliónů korun, toto finanční plnění bylo využito mimo jiné i k úhradě sporného nároku, který je předmětem tohoto řízení, a který se stal součástí dohody o narovnání, byť tato dohoda o narovnání není pro žalobce a) účinná. Neúčinnost dohody byla způsobena jednáním, které však nastalo až po podání žaloby“.
6) Žádné jednání žalovaných (výkon funkce správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.) před podáním žaloby nelze označit za porušení povinností postupovat s odbornou péčí, v důsledku kterého by žalobcům vznikla (tvrzená) škoda.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání (viz jejich podání ze dne 16. prosince 2024 a jejich doplnění z téhož dne); dovolání žalobce a) směřuje proti druhému a třetímu výroku rozsudku a dovolání žalobce b) proti druhému a čtvrtému výroku rozsudku.
Dovolání mají za přípustná podle § 237 zákona č. 99/193 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a to k řešení následujících otázek hmotného a procesního práva, týkajících se: a) posouzení výkonu funkce s odbornou péčí při vědomosti správce konkursní podstaty o tom, jak je nakládáno s odpadem úpadce, b) posouzení možnosti uspokojení pohledávky z konkursní podstaty (nedobytnosti pohledávky), c) vzniku škody a vyvinění se, d) vypořádání se se všemi skutečnostmi a příčinami vzniku škody, e) možnosti vyjádřit se k právnímu názoru odvolacího soudu, f) povinnosti vymáhat pohledávky za dlužníky, g) plnění povinností způsobem, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty a k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, h) pojištění správce konkursní podstaty, včetně uplatnění „pojištění“ v případě způsobení škody, i) nerespektování (označené) nájemní smlouvy, j) zvýhodňování věřitelů, k) protiprávnosti zápočtů, l) protiprávního uspokojování mzdových nároků vedoucích zaměstnanců úpadce, m) přezkoumatelnosti rozsudku, n) darování majetku úpadce (emisních povolenek) třetím osobám druhým žalovaným, o) násilného držení obsazeného areálu bez vrácení kupní ceny a p) nepřiměřené provize za zprostředkování prodeje látek.
K výše uvedeným právním otázkám snášejí dovolatelé argumenty, z nichž následně dovozují porušení povinností oběma žalovanými, jakož i procesní pochybení soudů nižších stupňů.
V doplněních dovolání (k otázce vypořádání se se všemi skutečnostmi a příčinami vzniku škody a k navazujícím otázkám, jde-li o skutečnosti v příčinné souvislosti se vznikem škody, s nimiž se odvolací soud nevypořádal) jednak popisují jednotlivá pochybení žalovaných, která vedla ke vzniku škody na straně žalobců (spočívající v nemožnosti dosáhnout uspokojení pohledávky za úpadcem z titulu úhrady nákladů za vyvážení odpadů pro nedostatek finančních prostředků v konkursní podstatě).
Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud v rozsahu dovoláními dotčeném napadené rozhodnutí zrušil a věc „vrátil k dalšímu řízení“.
Následným podáním dovolatelé vznesli námitku podjatosti soudců soudního oddělení 29 Nejvyššího soudu JUDr. P. G., JUDr. Z. K. a JUDr. H. M., kterou odůvodnili rozhodovací činností jmenovaných v (označených) věcech souvisejících s konkursním řízení úpadce VITKA Brněnec a. s.
Usnesením ze dne 17. dubna 2025, č. j. 33 Nd 162/2025-2609, Nejvyšší soud rozhodl, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci.
Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
V rozsahu, v němž směřovala proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustná podle § 243c odst. 1 o. s. ř., když přípustnost dovolání proti nim vylučuje § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Ve zbývající části Nejvyšší dovolání, která mohla být přípustná podle § 237 o. s. ř, odmítl jako nepřípustná podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí spočívá (mimo jiné) i na závěru, podle něhož byla částka odpovídající (žalobci tvrzené) pohledávce za úpadcem z titulu úhrady nákladů za vyvážení odpadů [tj. pohledávce, která nemohla být (podle jejich názoru) uspokojena z konkursní podstaty pro nedostatek finančních prostředků, a to v důsledku dovolateli konkretizovaného porušení povinností ze strany žalovaných] uhrazena (částečným) plněním uskutečněným na základě (označené) dohody o narovnání. Tento závěr přitom nebyl dovoláními žalobců zpochybněn.
Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Vzhledem k tomu, jakým způsobem (původní) žalobce (ANIDOR s. r. o.) vystavěl argumentaci co do vzniku žalobou uplatněného nároku z titulu náhrady škody za žalovanými (nemožnost uspokojení pohledávky za vyvážení odpadů z prostředků konkursní podstaty), nelze mít pochybnosti o tom, že dovoláními nezpochybněný závěr odvolacího soudu o zaplacení pohledávky za vyvážení odpadů (byť na základě jen částečného plnění podle dohody o narovnání a nikoli jejího splnění) sám o sobě nutně vedl k zamítnutí žaloby.
V dané souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že jakkoli každý z žalobců požadoval zaplacení částky 53.812,70 Kč s příslušenstvím, oba (primárně) dovozovali existenci tvrzených pohledávek z nemožnosti dosáhnout uspokojení pohledávky (za odstranění odpadů) v konkursním řízení úpadce VITKA Brněnec a. s. [viz žalobou uplatněný nárok na zaplacení jediné částky (mimo jiné) vůči prvnímu a druhému žalovaným], konkrétně za období měsíců září 2005 (od 12. září 2005) ve výši 18.777,10 Kč, října 2005 ve výši 14.695,90 Kč, listopadu 2005 ve výši 5.101,50 Kč a 2.408,- Kč a prosince 2005 ve výši 11.849,80 Kč a 980,40 Kč.
K okolnostem vzniku pohledávky (za odstranění odpadů) Nejvyšší soud (nad rámec shora uvedeného) připomíná, že v (žalobci označených) řízeních vedených u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 126/2006, sp. zn. 4 C 65/2006), sp. zn. 10 C 66/2006, sp. zn. 6 C 66/2006 a sp. zn. 7 C 66/2006 se tamní žalobce (P-D Refractories CZ a. s.) domáhal vůči společnosti ANIDOR s. r. o. zaplacení likvidace odpadů za měsíce srpen až prosinec 2005 (podle smlouvy o odstranění odpadů podepsané těmito společnostmi ve dnech 27. června 2005 a 13. července 2005). Tamní žalobce byl v těchto řízeních úspěšný [viz rozsudky ze dne 28. února 2007, č. j. 5 C 126/2006-76, ze dne 26. července 2006, č. j. 4 C 65/2006-161, ze dne 3. května 2007, č. j. 10 C 66/2006-49, ze dne 15. května 2007, č. j. 6 C 66/2006-54 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. února 2017), a ze dne 16. srpna 2007, č. j. 7 C 66/2006-111]. Postupní smlouvou ze dne 7. září 2007 tamní žalobce postoupil tyto pohledávky společnosti RANDA s. r. o.; tato společnost postoupené pohledávky započetla proti (vzájemné) pohledávce společnosti ANIDOR s. r. o. ze smlouvy o poskytnutí finančních prostředků uzavřené 10. listopadu 2005 mezi věřitelem (RANDA s. r. o.) a dlužníkem (ANIDOR s. r. o.), kterou se věřitel zavázal poskytnout dlužníku peněžní prostředky ve výši 300.000,- Kč (za účelem financování závazků souvisejících s výrobou „na adrese [adresa] “) a dlužník se zavázal tyto prostředky vrátit (…) nejpozději k 31. prosinci 2010 (srov. listiny na č. l. 150 až 153). Jinak řečeno, společnost ANIDOR s. r. o. pohledávky dle (označených) rozhodnutí nezaplatila; současně z obsahu spisu neplyne, že by společnost ANIDOR s. r. o. vrátila věřiteli peněžní prostředky (viz pohledávka ze smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků) v rozsahu jistiny, jež je předmětem žaloby v projednávané věci. A ještě jinak, ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů neplyne, že by společnost ANIDOR s. r. o. plnila na základě pravomocných rozhodnutí vydaných v (označených) řízeních u Okresního soudu ve Svitavách, popřípadě že by ve vztahu mezi společnostmi RANDA s. r. o. a ANIDOR s. r. o. došlo k reálnému plnění, tj. k poskytnutí peněžních prostředků z titulu smlouvy o poskytnutí finančních prostředků a k jejich vrácení (a ke vzniku majetkové újmy na straně společnosti ANIDOR s. r. o.) K tomu srov. např. bod 37. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023, sp. zn. 23 Cdo 1594/2021, uveřejněného pod číslem 87/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem, včetně odkazů na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Jinými slovy řečeno (a shrnuto), nezaplatila-li společnost ANIDOR s. r. o. za odstranění odpadu, nemohla jí vzniknout ani pohledávka za úpadcem; přitom právě nemožnost uspokojení této pohledávky v konkursním řízení byla důvodem pro podání žaloby o náhradu škody proti oběma žalovaným.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že Okresní soud ve Svitavách dospěl k závěru o povinnosti společnosti ANIDOR s. r. o. zaplatit společnosti P-D Refractories CZ a. s. za odstranění odpadů proto, že šlo o plnění na základě smlouvy o odstranění odpadů, přičemž společnost ANIDOR s. r. o. nesplnila informační povinnost (viz čl. 7.3 smlouvy o odstranění odpadů) ohledně zamezení přístupu „do objektů podniku“ a odstoupení od smlouvy o prodeji podniku (rozuměj odstoupení od smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi Dr. Ing. V. H., MBA, jako správcem konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. a společností Darren s. r. o., na jejímž základem uzavřela posledně označená společnost smlouvu o prodeji části tohoto podniku společnosti ANIDOR s. r. o.). Byla to primárně právě společnost ANIDOR s. r. o., která mohla splněním této povinnosti zabránit zahájení (označených) řízení, popřípadě se v těchto řízeních „ubránit“ žalobám o peněžité plnění za odstranění odpadu, který nevyprodukovala [viz skutkový závěr ohledně původce odpadů učiněný (až) v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. listopadu 2014 a odvolacího soudu ze dne 16. května 2019].
Za této situace (a s přihlédnutím k tomu, že byl ustaven správcem konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. usnesením ze dne 1. září 2004 a následně zproštěn funkce usnesením ze dne 13. prosince 2006) nelze prvnímu žalovanému po právu vytýkat, že porušil povinnosti při výkonu funkce správce konkursní podstaty ve vazbě na odstranění odpadů za období od 12. září 2005 do 31. prosince 2025 způsobem, který by zakládal jeho odpovědnost za (žalobcem tvrzenou) „škodu“ na straně společnosti ANIDOR s. r. o. Závěr o absenci (právně významného) pochybení prvního žalovaného ve vazbě na (ne)možnost uspokojení pohledávky společnosti ANIDOR s. r. o. za konkursní podstatou se podává (i) z časových souvislostí věci (viz podání žaloby dne 12. září 2007 ve spojení se skutkovým závěrem o původci odpadů, jež učinily soudy nižších stupňů až v rozsudcích ze dne 24. listopadu 2014 a 16. května 2019). Druhý žalovaný byl ustaven správcem konkursní podstaty úpadce usnesením ze dne 13. prosince 2006; zproštěn funkce byl usnesením ze dne 22. června 2017 (novým správcem konkursní podstaty byl ustaven Ing. D. J.). Jelikož sám (původní) žalobce v žalobě tvrdil, že se v konkursní podstatě již v prosinci 2006 nenacházely žádné finanční prostředky, přičemž postoupil žalobci b) žalobou uplatněnou pohledávku za druhým žalovaným (až) smlouvou z 28. ledna 2011, nelze po právu dovodit ani odpovědnost druhého žalovaného za (žalobcem tvrzenou) „škodu“ [ve spojení s (ne)možností uspokojení pohledávky za konkursní podstatou či (ne)vymáháním pohledávky za prvním žalovaným].
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalobců Nejvyšší soud odmítl a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2026
JUDr. P. G. předseda senátu