Usnesení ze dne 26. 10. 2010
Plný text
29 Cdo 4323/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. S., zastoupeného JUDr. Janem Klailem, advokátem, se sídlem v [adresa] za účasti 1/ P. J., zastoupeného Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Františkánská 7, PSČ 301 00, 2/ Stavebního bytového družstva Plzeň – sever, se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupeného JUDr. Tomášem Havlem, advokátem, se sídlem v Plzni, Martinská 8, PSČ 301 00, o určení, že navrhovatel je členem družstva a nájemcem bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 28 C 132/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2009, č. j. 15 Co 271/2009-328, ve znění usnesení ze dne 10. srpna 2009, č. j. 15 Co 271/2009-332, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. července 2009, č. j. 15 Co 271/2009-328, ve znění usnesení ze dne 10. srpna 2009, č. j. 15 Co 271/2009-332, a usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 14. srpna 2008, č. j. 28 C 132/2008-279, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město ve výroku označeným usnesením připustil, aby do řízení
o určení, že navrhovatel je členem Stavebního bytového družstva Plzeň – sever a nájemcem bytu, na straně „žalované“ vstoupilo jako další účastník Stavební bytové družstvo Plzeň - sever (dále jen „družstvo“) (výrok I.), a rozhodl, že namísto původního „žalovaného“ P. J. do řízení vstupuje jako nový „žalovaný“ J. N. (výrok II.).
Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením odmítl odvolání „žalovaného“ proti výroku o přistoupení družstva do řízení (výrok první) a změnil výrok II. tak, že se „právní nástupnictví J. N. v řízení nepřipouští“ (výrok druhý).
Odvolací soud vyšel z toho, že soud prvního stupně připustil změnu „žaloby“,
kterou se navrhovatel původně domáhal určení neplatnosti (mimo jiné) smlouvy
o zajišťovacím převodu práva – členských práv a povinností člena družstva ze dne 21. ledna 2004, uzavřené mezi ním a P. J., tak, že předmětem řízení je nyní určení, že navrhovatel je členem bytového družstva a nájemcem konkrétního družstevního bytu. Poté, co navrhovatel zjistil, že P. J. práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu převedl na P. H. a ten pak na J. N., navrhl s poukazem na ustanovení § 92 odst. 1 a § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby do řízení na „straně žalované“ namísto P. J. vstoupili družstvo a J. N.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož byla-li členská práva a povinnosti v družstvu převedena na J. N. předtím, než soudu prvního stupně došel jeho návrh na změnu žaloby (jíž namísto určení neplatnosti smluv nově požadoval určení,
že je členem družstva a nájemcem bytu), došlo k rozhodné skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práva, o něž v řízení jde, dle § 107a o. s. ř., před zahájením řízení, nikoliv
po něm.
Navrhovatel napadl výrok druhý rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., uplatňuje přitom dovolací důvody
dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dle názoru dovolatele byly splněny podmínky pro rozhodnutí o vstupu J. N. do řízení namísto P. J. dle § 107a o. s. ř., neboť ten byl v době podání žaloby
o určení neplatnosti smluv (k 21. červenci 2004) nejen účastníkem smluv, ale i členem družstva a nájemcem bytu. Teprve po podání žaloby (až k 5. lednu 2005) došlo k převodu práv a povinností pojených s členstvím v družstvu na J. N.
Časová prodleva, se kterou navrhovatel podal návrh dle § 107a o. s. ř. (dne 13. srpna 2008), nemá dle dovolatele vliv na to, aby soud podle uvedeného ustanovení nepostupoval.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a je i důvodné.
Dle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
ve sporech mezi družstvem a jeho členem, jde-li o vztahy týkající se členského vztahu v družstvu.
Podle § 200e odst. 1 o. s. ř. je i řízení dle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. řízením
o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob.
Dle § 200e odst. 3 o. s. ř. se účastenství ve věcech uvedených v § 200e odst. 1 o. s. ř. řídí ustanovením § 94 odst. 1 věty první. Rozhoduje se usnesením.
Podle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.
Z § 94 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že jestliže se někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, řízení neúčastní od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka.
Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud ve věci rozhodne, navrhnout,
aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka;
to neplatí v případech uvedených v § 107.
Řízení o určení, že navrhovatel je členem družstva (a nájemcem bytu), je řízením
dle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. To, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2009, č. j. Ncp 242/2009-316, byly – s ohledem na zásadu perpetuatio fori – jako věcně příslušné v prvním stupni určeny okresní soudy, na povaze daného řízení ničeho nemění.
Dopadá na něj proto ustanovení § 200e a násl. o. s. ř., přičemž jde o tzv. řízení nesporné; účastenství na něm se přitom s ohledem na § 200e odst. 3 o. s. ř. řídí ustanovením
§ 94 odst. 1 o. s. ř. Z výslovného znění § 107a odst. 1 o. s. ř. přitom plyne, že toto ustanovení je použitelné jen v řízení sporném a v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. 29 Cdo 4554/2007, které je veřejnosti přístupné na jeho webových stránkách).
Závěr, podle něhož „žaloba“ o určení, že navrhovatel je členem družstva a nájemcem bytu, musí směřovat proti všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena
a které mu toto právo upírají (tedy jak vůči tomu, kdo jako nájemce byt užívá, tak proti bytovému družstvu), formuloval Nejvyšší soud v poměrech občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000 (kdy šlo o tzv. řízení sporné) mimo jiné např. v rozsudku uveřejněném pod číslem 89/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; s účinností
od 1. ledna 2001 shodný závěr plyne přímo z ustanovení § 94 o. s. ř.
Podal-li navrhovatel dne 13. srpna 2008 návrh na vstup procesního nástupce
do řízení, je nutné posoudit toto podání dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) - s ohledem
na nespornou povahu řízení - jako návrh na vydání usnesení, jímž má být daný účastník přibrán do řízení, dle § 94 odst. 3 o. s. ř. a takto o něm i rozhodnout.
Je tomu tak proto, že k převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na J. N. došlo ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně o změně žaloby. Okruh účastníků se v projednávané věci změnil právě až v důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění změny žaloby. Tak ovšem nastala situace, kdy se (změněného) řízení od jeho zahájení neúčastní J. N., ač o jeho právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Potud jde i o situaci odlišnou od té, kterou Nejvyšší soud posuzoval ve zmiňovaném usnesení ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. 29 Cdo 4554/2007.
Posuzoval-li odvolací soud (jakož i soud prvního stupně), zda jsou naplněny podmínky pro vydání usnesení o vstupu nového účastníka do řízení dle § 107a o. s. ř.
(tj. aplikoval-li nesprávně určenou právní normu), není právní posouzení věci odvolacím soudem správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto z uvedeného důvodu usnesení odvolacího soudu a spolu s ním
ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem
a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nad rámec důvodů, jež vedly ke zrušení napadených usnesení, Nejvyšší soud pouze podotýká, že jelikož jde v projednávané věci o řízení dle § 200e a násl. o. s. ř., neoznačují se jeho účastníci jako „žalobce“ a „žalovaný“, nýbrž jako „navrhovatel“ a „účastník“,
resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení (např. „družstvo“) - srov. § 200e odst. 3 ve spojení s § 94 odst. 1 o. s. ř. Řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), přičemž ve věci samé se rozhoduje usnesením (§ 200e odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 3. 2. 2011
Plný text
29 Cdo 4323/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J. S., zastoupeného JUDr. Janem Klailem, advokátem, se sídlem v [adresa] za účasti 1/ P. J., zastoupeného Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Františkánská 7, PSČ 301 00, 2/ Stavebního bytového družstva Plzeň – sever,
se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupeného
JUDr. Tomášem Havlem, advokátem, se sídlem v Plzni, Martinská 8, PSČ 301 00, o určení, že navrhovatel je členem družstva a nájemcem bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 28 C 132/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 8. července 2009, č. j. 15 Co 271/2009-328, ve znění usnesení ze dne 10. srpna 2009, č. j. 15 Co 271/2009-332, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, č. j. 29 Cdo 4323/2009 - 346, se ve výroku opravuje tak, že se chybné označení usnesení Okresního soudu Plzeň – město „ze dne 14. srpna 2008, č. j. 28 C 132/2008-279“ nahrazuje správným „ze dne
12. května 2009, č. j. 28 C 132/2008-319“.
Odůvodnění:
Ve výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010,
č. j. 29 Cdo 4323/2009-346, bylo nesprávně označeno zrušované usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 12. května 2009, č. j. 28 C 132/2008-319.
Předsedkyně dotčeného senátu Nejvyššího soudu proto v intencích § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zřejmou nesprávnost zmíněného usnesení na základě návrhu družstva ze dne 7. ledna 2011 opravila způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. února 2011 doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu