Plný text
29 Cdo 4361/2017-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci navrhovatele Československé obchodní banky, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 150 57, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, za účasti 1) KRBY BOHEMIA s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 170 00, identifikační číslo osoby [IČO], 2) R. B., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 301 00, a 3) T. B, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 59 U 3/2013, o dovolání R. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2017, č. j. 24 Co 248/2016-179, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání R. B. usnesením ze dne 28. února 2017, č. j. 24 Co 248/2016-179, potvrdil usnesení ze dne 9. února 2016, č. j. 59 U 3/2013-158, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 prohlásil „za umořenou blankosměnku vystavenou dne 26. února 2009 na řad Československé obchodní banky, a. s., Radlická 333/150, Praha 5, vystavenou s doložkou bez protestu výstavcem KRBY BOHEMIA s. r. o. (tehdy firma A-Z KRBY s. r. o.), IČ: [IČO], se sídlem [adresa] Praha 7, splatnou u Československé obchodní banky, a. s., na adrese [adresa] avalisté za výstavce: 1) R. B., a 2) T. B.
Proti usnesení odvolacího soudu podal R. B. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
O tom, že pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není, pochybnosti nejsou (k tomu srov. dále usnesení Ústavního soudu 14. března 2017, sp. zn. III. ÚS 3552/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu