UsneseníOdmítnutoKategorie D - omezený významObčanské↪ 6× citováno

Spisová značka

29 Cdo 4404/2007

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2009-05-28Zpravodaj: JUDr. Zdeňka KrčmářeECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4404.2007.1
Další údaje
Senát:

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolání proti usnesení o ukončení účasti věřitele v konkursním řízení je objektivně nepřípustné, neboť takové usnesení není rozhodnutím ve věci samé a nespadá mezi rozhodnutí uvedená v § 237 až § 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání nelze založit ani úvahou dovolacího soudu podle § 238a odst. 1 písm. a), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesprávné poučení odvolacího soudu přípustnost dovolání nezakládá.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

29 Cdo 4404/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce JUDr. J. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 K 1005/2006, ukončení účasti věřitelů v konkursním řízení, o dovolání konkursních věřitelů 1/ J. P. a 2/ M. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2007, č. j. 1 Ko 334/2007-12 (č. sv. 18), takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. srpna 2007, č.j. 1 Ko 334/2007-12, potvrdil usnesení ze dne 20. června 2007, č. j. 43 K 1005/2006-3, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem ukončil účast věřitelů J. P. a M. P. v konkursu vedeném na majetek úpadce JUDr. J. H.

Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně rozhodl správně o ukončení účasti věřitelů J. a M.P. ve shora uvedeném konkursním řízení, neboť svou pohledávku přihlásili opožděně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali J. a M. P. dovolání, v němž vysvětlují z jakého důvodu přihlásili svou pohledávku opožděně.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné.

Učinil tak proto, že napadené usnesení není mezi těmi, pro něž by občanský soudní řád dovolání připouštěl (v § 237 až § 239). Tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., brání skutečnost, že napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“.

Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání může být za splnění zákonných podmínek přípustné, přípustnost dovolání též nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, mutatis mutandis i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. května 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací