Plný text
29 Cdo 4432/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně TIME : SERVICE, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, proti žalované euroAWK s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 100 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o zaplacení 525.391,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 2/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2013, č. j. 3 Cmo 453/2012-384, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.971,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 28. června 2012, č. j. 26 Cm 2/2011-278, Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 525.391,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 3. června 2013, č. j. 3 Cmo 453/2012-384, rozhodl o opravě záhlaví rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož jednatel žalované společnosti Ing. J. H., který podle společenské smlouvy a zápisu způsobu jednání v obchodním rejstříku nebyl oprávněn jednat jménem žalované samostatně, ale pouze společně s dalším jednatelem, nemohl jednat za žalovanou samostatně jako zmocněnec na základě generální plné moci, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, uveřejněný pod číslem 17/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 943/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3191/2010, či obdobně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 11/2006, uveřejněný pod číslem 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na uvedeném závěru pak není způsobilá ničeho změnit ani dovolatelkou zdůrazněná skutečnost, že další z jednatelů A. K. byl oprávněn jednat jménem žalované společnosti samostatně (J. H. samostatné jednatelské oprávnění nesvědčilo).
Jednal-li jménem žalované jednatel, který nebyl oprávněn činit jejím jménem právní úkony samostatně, ale pouze společně s dalším jednatelem, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle žalované (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 265/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2008, pod číslem 51, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2010, a ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3191/2010). Proto jsou pro posouzení přípustnosti dovolání bez právního významu i úvahy dovolatelky, podle nichž se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji způsobil. Jak přitom Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 198/2002, uveřejněném pod číslem 58/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ve výše citovaném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 265/2007, posuzování případné dobré víry dovolatelky by mohlo mít význam pouze tehdy, jestliže by jménem žalované jednala osoba zapsaná v obchodním rejstříku jako její statutární orgán, a to způsobem uvedeným v obchodním rejstříku; tak tomu ovšem v projednávané věci nebylo.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Petr Šuk předseda senátu