Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Ústavní stížnost III. ÚS 3149/14 (podána 26. 9. 2014): výsledek zatím nemáme k dispozici.

Spisová značka

29 Cdo 479/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 19. 6. 2014ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.479.2014.1
Další údaje

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

29 Cdo 479/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, za účasti společnosti GEMAX INVEST a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 603 00, o vyslovení neplatnosti usnesení dozorčí rady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 237/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2013, č. j. 5 Cmo 9/2013-132, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2012, č. j. 35 Cm 237/2011-98, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení dozorčí rady společnosti GEMAX INVEST a. s., (dále jen „společnost“) ze dne 30. listopadu 2010 o odvolání a jmenování členů představenstva společnosti (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku ve věci samé (tak, že nevyslovil neplatnost napadeného usnesení dozorčí rady společnosti), jakož i ve výroku o nákladech řízení (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.

Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly v projednávané věci s ohledem na zjištěné okolnosti splněny předpoklady aplikace § 131 odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je v souladu jak s označeným ustanovením, tak i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012, jakož i judikaturu v něm citovanou, anebo obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010; citovaná rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách tohoto soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2014

JUDr. Petr Š u k předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací