Plný text
29 Cdo 4854/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala rozhodl v konkursní věci úpadkyně G BAU, spol. s r. o., se sídlem [adresa] c, PSČ 353 01, identifikační číslo [IČO], vedené u Krajskému soudu v Plzni pod sp. 27 K 81/2000, o procesním nástupnictví na straně konkursního věřitele MUDr. R. P., o dovolání Mgr. M. N., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně G BAU, spol. s r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2008, č. j. 1 Ko 109/2008-245, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání Mgr. M. N. (jako správce konkursní podstaty úpadkyně G BAU, spol. s r. o.) usnesení ze dne 13. září 2007, č. j. 27 K 81/2000-200, jímž Krajský soud v Plzni připustil, aby z řízení vystoupil konkursní věřitel MUDr. R. P. a na jeho místo aby do řízení vstoupili Mgr. P. G. a Z. G. (ohledně pohledávky ve zjištěné výši 1,600.903,60 Kč).
Proti usnesení odvolacího soudu podal správce konkursní podstaty úpadkyně dovolání, namítaje, že smlouva, jíž věřitel MUDr. R. P. postoupil pohledávku za úpadkyní Mgr. P. G. a Z. G. (kteří jsou vlastníky nemovitosti, na níž vázne zástavní právo tuto pohledávku zajišťující), je neplatným právním úkonem podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to pro obcházení smyslu a účelu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a pro jednání v rozporu s dobrými mravy.
Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. nezabývá, neboť se týká posouzení věci samé, k níž se soud může vyslovit (s omezeními, jež vyplynuly z výkladu podaného v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), jen v rozhodnutí o věci samé. Tyto závěry se přitom plně prosadí i v poměrech konkursního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost lze dodat, že při postoupení v konkursu zjištěné pohledávky je rozhodnutím o věci samé, v jehož rámci se soud může za podmínek stanovených zákonem zabývat námitkou neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, rozvrhové usnesení.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu