Plný text
29 Cdo 5077/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně ONSTEP s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, proti žalovanému I. Ch., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 13 C 117/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. září 2014, č. j. 29 Co 460/2014-444, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Dovolatel je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.238 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ k návrhu žalobkyně podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), usnesením ze dne 13. června 2014, č. j. 13 C 117/2008-407, připustil, aby do řízení na místo původně žalovaného I. Ch. vstoupily společnosti REFUGIUM SVATÉ ANEŽKY ČESKÉ s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], GAVRETA s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], Dům Concentus s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], a Dům seniorů Dolní Břežany s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], neboť po zahájení řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem byly sporné nemovitosti převedeny na označené společnosti; to žalobkyně doložila výpisy z katastru nemovitostí.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze potvrdil k odvolání žalovaného usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
S ohledem na názor dovolatele, opírajícího přípustnost dovolání o § 238a o. s. ř., Nejvyšší soud podotýká, že označené ustanovení zakládá přípustnost dovolání proti (mimo jiné) usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., přijatém v průběhu odvolacího řízení; o takový případ v projednávané věci nejde.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož po zahájení řízení nastalou právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, ve smyslu § 107a o. s. ř., je povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí ve prospěch nových nabyvatelů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2006, sp zn. 28 Cdo 990/2006, ze dne 21. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 312/2008, ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 4144/2008, nebo ze dne 26. února 2013, sp. zn. 22 Cdo 365/2013, veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Bylo-li převedeno vlastnické právo ke sporným nemovitostem na výše označené společnosti, není dovolatel (původně žalovaný) v řízení již déle pasivně věcně legitimován a je na žalobkyni, která nese procesně právní odpovědnost za určení okruhu účastníků řízení, kteří jsou nositeli práv a povinností, o něž se v řízení jedná, aby využila institutu procesního nástupnictví a navrhla soudu postup podle § 107a o. s. ř. Setrvání na žalobě směřující proti dovolateli by vedlo k zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2009, sp. zn. 28 Cdo 3412/2008).
Na uvedených závěrech nic nemění ani skutečnost, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem na shora označené společnosti převedla sama žalobkyně poté, kdy byla na základě rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. září 2009, č. j. 13 C 117/2008-155, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 29 Co 553/2009-219, zapsána jako jejich vlastnice, přičemž obě označená rozhodnutí následně zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1332/2013; obdobně srov. k důsledkům plnění na základě posléze zrušeného pravomocného rozhodnutí soudu závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 31 Cdo 3309/2011.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu