Plný text
29 Cdo 5295/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Č. r., Ú. p. z. s. v. v. m., proti žalovanému Z. d. B. - v likvidaci, o zaplacení částky 81.466,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 18/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2008, č. j. 54 Co 215/2008-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 19. června 2008, č. j. 6 C 18/2007-98, jímž Okresní soud v Žďáru nad Sázavou zamítl žalobu o zaplacení částky 81.466,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého zůstal-li původní oprávněný (J. D.) členem žalovaného družstva i po jeho transformaci, „přeměnil se“ jeho majetkový podíl - při absenci odchylné úpravy ve stanovách - na členský vklad v družstvu, v důsledku čehož již neměl nárok na vypořádání majetkového podílu postupem podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech a takový nárok tudíž nemohl nabýt děděním ani J. D. a tedy ani žalobkyně jakožto odúmrť po J. D., je v souladu se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 58. Napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní.
Žalobkyní namítaná skutečnost, že J. D.členem žalovaného družstva nebyl, je pro právní posouzení projednávané věci zcela bez významu (pohledávka z titulu vypořádání transformačního podílu měla vzniknout jeho právnímu předchůdci, a tudíž toliko ve vztahu k němu se posuzují předpoklady jejího vzniku).
Důvod připustit dovolání pak Nejvyšší soud neměl ani k prověření argumentace žalobkyně, podle níž pohledávka uplatněná v projednávané věci žalobkyni svědčí z toho důvodu, že byla „předmětem dědictví“ po zůstaviteli J. D. a žalobkyně ji nabyla jakožto odúmrť. Závěr, podle něhož zařazení pohledávky mezi aktiva dědictví bez dalšího neimplikuje její existenci, je natolik jednoznačný, že napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29 ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005 či ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007).
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu