Plný text
29 Cdo 536/2025-999
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce SAPARIA a. s., se sídlem [adresa] PSČ 142 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem [adresa] a, PSČ 140 00, proti žalovanému prof. Ing. L. S., CSc., se sídlem [adresa] PSČ 110 00, jako správci konkursní podstaty úpadce MASOSPOL a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému JUDr. Pavlem Krýlem, CSc., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 149 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 7/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2024, č. j. 13 Cmo 3/2023-829, o návrhu žalovaného na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh na odklad právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2024, č. j. 13 Cmo 3/2023-829, se zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 28. února 2023, č. j. 58 Cm 7/2017-731, Městský soud v Praze určil, že z konkursní podstaty úpadce MASOSPOL a.s. v likvidaci se vylučují ve výroku specifikované nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. [LV] pro katastrální území [k.ú.] (bod I. výroku). Dále zamítl žalobu o vyloučení nemovitých věcí, zapsaných na listu vlastnictví č. [LV] pro katastrální území [k.ú.], specifikovaných jako stavba na pozemku parc. č. [parcela] a pozemek parc. č. [parcela], ostatní plocha, manipulační plocha, z konkursní podstaty úpadce (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
2. Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí konkursního soudu o žalobě, kterou se žalobce vůči žalovanému v postavení správce konkursní podstaty úpadce ve smyslu § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), domáhá vyloučení specifikovaných nemovitých věcí z konkursní podstaty úpadce, a to s odůvodněním, podle něhož žalobce nabyl dotčené nemovitosti do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 22. října 1999, respektive vkladem vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí.
3. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž se určuje, že se z konkursní podstaty úpadce vylučují specifikované nemovité věci (první výrok). Dále bod I. výroku v části, v níž se určuje, že se z konkursní podstaty úpadce vylučují nemovité věci, zapsané na listu vlastnictví [LV] pro katastrální území [k.ú.], specifikované jako stavby bez čp/če, jiné stavby na parcelách č. [parcela] a 904, technické vybavení na parcelách č. [parcela] a 903, garáž na parcele č. [parcela], výroba na parcelách č. [parcela] a 898 a výroba/technické vybavení na parcele č. [parcela], jakož i bod III. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
4. Proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a zároveň navrhl odklad právní moci napadeného rozsudku. Dovolatel je přesvědčen, že by mu jinak hrozila závažná újma, neboť se obává, že žalobce bude s vyloučenými nemovitostmi nakládat, čímž bude ohroženo jejich (budoucí) zpeněžení a tím i uspokojení konkursních věřitelů.
5. Nejvyšší soud předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434 insolvenčního zákona), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963, občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007]. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
6. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
7. Návrh dovolatele na odložení právní moci napadeného rozsudku není důvodný již s ohledem na rozhodné znění občanského soudního řádu, které odklad právní moci napadeného rozhodnutí neumožňuje. K tomu srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 66/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2020, sp. zn. 29 Cdo 3584/2019. Takovou možnost účastníku přiznává až občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013.
8. Proto Nejvyšší soud, aniž by se zabýval argumentací dovolatele, návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku jako nedůvodný zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 4. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu