Plný text
29 Cdo 647/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. F. M., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně R. z., s. a ú. d., proti žalovaným 1) V. V., a 2) Z. V., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 309.023,40 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 182/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2006, č.j. 4 Cmo 82/2005-63, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. listopadu 2004, č.j. 42 Cm 182/2003-40, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu „na vstoupení“ A., s. r. o., (dále jen „společnost“), do řízení na místo žalobce.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že po zahájení řízení „nastala právní skutečnost, indosament žalobce na společnost“, s níž právní předpisy spojují převod všech práv ze žalované směnky, přičemž společnost se svým vstupem do řízení vyslovila souhlas. Odvolací soud uzavřel, že na procesním postavení žalovaných se nic nemění, neboť společnost musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jejího vstupu do řízení a žalovaní neztrácejí žádnou z námitek, kterou vůči směnečnému platebnímu rozkazu vznesli.
Proti rozhodnutí odvolacího soud podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelé namítají neexistenci směnky z důvodu jejího zničení. Současně s odkazem na „ustanovení § 17 zákona č. 191/1950 Sb.“ vyjadřují přesvědčení, že byli zkráceni na svých právech, když v důsledku rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. ztratili možnost uplatnit vůči společnosti námitky, které měli vůči původnímu majiteli směnky. Dále zpochybňují platnost indosamentu, když „nebyl proveden jeho zápis na opisu směnky uložené v soudním spisu, ale pouze na originálu obsaženém ve spisu“. Konečně namítají, že nedali souhlas k převodu směnky a že směnka nebyla společnosti předána.
Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvod se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Řešení otázky „existence, popř. platnosti směnky a indosamentu“ je tak z pohledu shora uvedených judikatorních závěrů pro rozhodnutí o návrhu podle § 107a o. s. ř. bez právního významu.
Výhrada dovolatelů co do (ne)předání směnky pak není důvodná, když z obsahu spisu (čl. 36 a 51) je zřejmé, že směnka společnosti předána byla.
Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nemohou zpochybnit ani námitky dovolatelů ohledně zkrácení jejich práv v důsledku převodu směnky v průběhu řízení. Nejvyšší soud v tomto směru plně odkazuje na závěry formulované v usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 181, podle kterých převod směnky indosamentem je hmotně právním úkonem účastníka a žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání.
Protože se dovolatelům správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu