Plný text
29 Cdo 718/2015-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L U P E M I, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti žalovaným 1/ JUDr. Jaroslavě Šafránkové, advokátce, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, 2/ Ing. M. Š., a 3/ J. K., o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 80/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2014, č. j. 13 Cmo 33/2013-77, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. září 2013, č. j. 58 Cm 80/2011-70, rozhodl Městský soud v Praze v řízení o žalobě, kterou se žalobce (L U P E M I, s. r. o.) domáhal vůči žalovaným [1/ správkyni konkursní podstaty úpadce J. K. (dále jen „J. K.“), 2/ Ing. M. Š., a 3/ J. K.] určení pravosti označené pohledávky v konkursu vedeném na majetek J. K., tak, že přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí o výmazu žalobce z obchodního rejstříku.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení podle § 109 o. s. ř., není objektivně přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu. Shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5153/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2011, sp. zn. 22 Cdo 2061/2011 (dostupná - stejně jako dále citovaná rozhodnutí - na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jen „pro úplnost“, bez vlivu na výsledek dovolacího řízení, Nejvyšší soud dodává, že „klid řízení“ založený usnesením o přerušení řízení může samozřejmě trvat jen po dobu, po kterou řízení o výmazu žalobce skutečně probíhá. Zjištění, že řízení zůstalo přerušeno i když neprobíhá řízení o výmazu žalobce, by nutně založilo závěr o neodůvodněných průtazích v řízení ovlivňujících délku konkursního řízení, jímž byl spor vyvolán (srov. obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, uveřejněný pod číslem 80/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu
.